9 C 226/2023-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 60.416,45 Kč spolu s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 51.821 Kč, kterými byla financována koupě zboží, přičemž uvedená částka byla poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu spolu s příslušenstvím v 36 pravidelných měsíčních splátkách s tím, že výše měsíční splátky byla stanovena na částku 2.113 Kč a žalovaný měl při řádném splácení uhradit celkově 76.068 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh za okamžitě splatný k datu [datum] s tím, že k uvedenému datu žalovaný neuhradil na splátkách úvěru ničeho. Nesplacená jistina tak činila 51.821 Kč a dále měla žalobkyně (její právní předchůdce) nárok na nesplacený kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2.687,67 Kč, na zákonný úrok z dlužné jistiny, na další úrok z úvěru ve výši 3.755,67 Kč, a stejně tak na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 578 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobkyně požadovala částku ve výši 8.595,45 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od [datum] do [datum] a rovněž požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2023 č.j. 9 C 226/2023-40 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění: 6. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne [datum] Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 51.821 Kč, kterými byla financována koupě zboží, přičemž uvedená částka byla poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru, jak soud zjistil z výpisů z účtů a transakční historie. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu spolu s příslušenstvím v 36 pravidelných měsíčních splátkách s tím, že výše měsíční splátky byla stanovena na částku 2.113 Kč a žalovaný měl při řádném splácení uhradit celkově 76.068 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh za okamžitě splatný k datu [datum] s tím, že k uvedenému datu žalovaný neuhradil na splátkách úvěru ničeho, jak bylo opět zjištěno z transakční historie k úvěrové smlouvě, stejně tak zesplatnění úvěru bylo zjištěno z dopisu ze dne [datum] od úvěrové smlouvy. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 ZSÚ, když žalobkyně požadovala částku ve výši 8.595,45 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od [datum] do [datum] a rovněž požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ani po doručení předžalobní upomínky ze dne [datum]. 7. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 8. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. 9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. 11. Úprava provedená ZSÚ sleduje-stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele-primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 12. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a právní předchůdce žalobkyně mohl spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl spravedlivě očekávat, že částka úvěru, která byla žalovanému poskytnuta, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácena. 13. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ. 14. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 16. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, mů