9 C 63/2023-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31.463 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31.463 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nehrazení dodávek elektřiny, která byla žalovanému dodávána ze strany žalobkyně jakožto dodavatelem poslední instance do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], při sazbě distribuce D25d a hodnotě hlavního jističe 3x25 A. Žalovanému tak vznikl závazek za tuto dodávku elektřiny žalobkyni hradit řádně a včas sjednanou cenu, respektive cenu stanovenou ze strany žalobkyně jako dodavatele poslední instance. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za sdružené služby dodávky 7,878 MWh elektřiny do odběrného místa v období od [datum] do [datum] ve výši 45.342 Kč splatnou k datu [datum]. Žalobkyně pak ještě vydala opravnou fakturu [číslo] ze dne [datum] s tím, že žalobkyně žalovanému stanovila přeplatek ve výši 10.877 Kč. S ohledem na všechny provedené platby ze strany žalovaného pak žalovaný dlužil za odebranou elektřinu částku ve výši 31.463 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po doručování předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum]. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2023 č.j. 9 C 63/2023-40 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou, přičemž žalobkyně se k této výzvě také nevyjádřila, přičemž soud vycházel z toho, že oba účastníci s tímto postupem souhlasí. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění, kdy bylo možno jednoznačně z těchto důkazů zjistit, že žalobkyně jakožto dodavatel poslední instance dodávala elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], při sazbě distribuce D25d a hodnotě hlavního jističe 3x25A. Cena elektřiny byla stanovena Ceníkem žalobkyně, respektive Ceníkem dodávky elektřiny DPI MO pro rok 2021 a z přehledu cen denního trhu a přehledu indexu typového diagramu dodávky. Stejně tak se stanovená cena řídila i Ceníkem distribuce elektřiny a souvisejících služeb pro rok 2021 a 2022, když tento ceník byl vydán [právnická osoba], a.s. pro zákazníky kategorie D. Žalovanému tak vznikl závazek za dodávku elektřiny žalobkyni hradit řádně a včas sjednanou cenu, respektive cenu stanovenou ze strany žalobkyně jako dodavatele poslední instance. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za sdružené služby dodávky 7,878 MWh elektřiny do odběrného místa v období od [datum] do [datum] ve výši 45.342 Kč splatnou k datu [datum]. Žalobkyně pak ještě vydala opravnou fakturu [číslo] ze dne [datum] s tím, že žalobkyně žalovanému stanovila přeplatek ve výši 10.877 Kč. S ohledem na všechny započtené provedené platby ze strany žalovaného pak žalovaný dlužil za odebranou elektřinu v uvedeném období částku ve výši 31.463 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po doručování předžalobní výzvy ze dne [datum]. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil, ač mu byla žaloba obsahující veškerá tvrzení žalobkyně doručena do vlastních rukou dne [datum]. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, kdy bylo bezpečně zjištěno a bylo možné uzavřít, že žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], při sazbě distribuce D25d a hodnotě hlavního jističe 3x25A, když za období od [datum] do [datum] vyúčtovala žalovanému cenu za sdružené služby dodávky 7,878 MWh elektřiny do odběrného místa ve výši 45.342 Kč splatnou k datu [datum] s tím, že žalovaný uhradil částku 3.002 Kč a dále mu byl vyúčtován přeplatek ve výši 10.877 Kč a žalovaný tak dlužil za uvedené období částku ve výši 31.463 Kč. 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 9. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu v postavení dodavatele poslední instance ve smyslu příslušného § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích v platném a účinném znění, (energetický zákon), když cena elektřiny byla dána ceníkem dodávky elektřiny DPI MO pro rok 2021 a z přehledu cen denního trhu a přehledu indexu typového diagramu dodávky. 10. S ohledem ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky soud posuzoval tento jejich vztah a právní jednání účastníků podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), přičemž měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kdy podle § 2079 odst. 1 NOZ platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dále podle odst. 2 téhož ustanovení NOZ platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 11. V souzené věci bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem vznikl závazkový vztah. Žalovaný měl povinnost hradit dodávanou elektřinu žalobkyni podle platně stanovených cen elektřiny. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], při sazbě distribuce D25d a hodnotě hlavního jističe 3x25A, když za období od [datum] do [datum] vyúčtovala žalovanému cenu za sdružené služby dodávky 7,878 MWh elektřiny do odběrného místa ve výši 45.342 Kč splatnou k datu [datum] s tím, že žalovaný uhradil částku 3.002 Kč a dále mu byl vyúčtován přeplatek ve výši 10.877 Kč a žalovaný tak dlužil za uvedené období částku ve výši 31.463 Kč. Žalovaný se dostal i do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, kdy toto prodlení a nárok na zákonný úrok z prodlení bylo třeba posuzovat podle příslušných ustanovení NOZ. Ve smyslu § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh za dodanou elektřinu řádně a včas neuhradil, ačkoliv k tomu byl řádně žalobkyní vyzván, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.) 12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšné žalobkyni tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.259 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 1.500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 3