14 C 108/2024-44 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 292 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 17 292 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 7. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 10 000 Kč vrátit také poplatek ve výši 7 292 Kč do 26. 9. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z dostupných databází. Žalovaný dluh nezaplatil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 11. 12. 2023.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 7. 9. 2022 uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným prostředky komunikace na dálku zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 40% ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 292 Kč vše do 26. 9. 2022.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč dne 7. 9. 2022 na číslo bankovního účtu uvedeného ve smlouvě č. , č. účtu, . Zpráva , jméno, prokazovala, že tento účet je veden na jméno žalovaného.6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek (včetně seznamu postupovaných pohledávek), bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023 včetně poštovního podacího archuze dne 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů. Výzva byla žalovanému doručena dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 27. 12. 2023. Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 2. 1. 2024.8. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2023 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.9. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne 9. 5. 2024,, Anonymizováno, č. j. , spisová značka, s právní mocí od 29. 5. 2024 k doplnění tvrzení a předložení důkazů o tom, jakým způsobem a jaké informace získala o schopnosti žalovaném splácet úvěr s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy s žalovaným byla seznámena s příjmy a výdaji žalovaného, na základě kterých by posuzovala jeho úvěruschopnost, neboť dle svých tvrzení vycházela jen z prohlášené žalovaného a z lustrace z dostupných databází10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy.11. Jak bylo již shora uvedeno, ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaný sama zjišťovala jeho příjmy a výdaje. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud poznamenává, že negativní lustrace v rejstřících a prohlášení spotřebitele nezbavuje právní předchůdkyni žalobkyně povinnosti vyžadovat od žalovaného nezbytné a spolehlivé informace zejména o jejich příjem a výdajích dle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně na dluh neuhradil ničeho.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatně uzavřené smlouvy (úroky, poplatky) byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 21. 12. 2023 do 2. 1. 2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 3. 1. 2024 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého při částečném úspěchu byla žalobkyně úspěšná jen 58% oproti žalované úspěšné z 42%, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení z 16% z celkových nákladů 2 252 Kč, tj. 315,28 Kč. Náklady žalobkyně ve výši 2