14 C 236/2023-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 863 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 23 863 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 09,79 Kč (za dobu od 13. 6. 2022 do 14. 7. 2022), s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutou 5 957 Kč (0,1 % denně z částky 18 500 Kč od 27. 9. 2022 do 15. 8. 2023). K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 27. 8. 2022 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 18 500 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částku uhradit také poplatek 5 363 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, nadále dluží částky požadované žalobou.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy zápůjčce ze dne 27. 8. 2022 včetně Dodatku ke smlouvě , číslo, ze dne 28.8.2022 uzavřené mezi účastníky a Všeobecných obchodních podmínek tvořící nedílnou součást smlouvy, že se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému 18 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek 5 363 Kč vše do 26. 9. 2022. Z výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému částku 18 500 Kč dne 28. 8. 2022. Z upomínek a opakovaných výzev k úhradě neučinil soud rozhodná zjištění ve věci, neboť nebylo prokázáno, že by tyto byly zasílány žalovanému. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 6. 2023 včetně podacího lístku pošty ze dne 26. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu 31 348 Kč do tří dnů, tj. při domněnce dle § 573 o.z. ve lhůtě do 3. 7. 2023. Ačkoliv byla žalobkyně vyzývána, aby předložila důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem před uzavření smlouvy s žalovaným posuzovala jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit, žalobkyně tyto důkazy nepředložila a sdělila soudu, že žádá, aby byl její nárok posouzen z titulu bezdůvodného obohacení.Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Přestože smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, neměl soud pochybnosti o osobě jednajících ani o obsahu smlouvy, neboť peněžní prostředky byly ve dvou platbách poskytnuty na týž bankovní účet uvedený ve smlouvě a smlouva i dodatek byly žalovaným podepsány totožným pin kódem. Ve věci naopak nebylo vůbec prokázáno, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy a dodatku s žalovaným posuzovala jeho úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný na dluh žalobně cokoliv zaplatil.Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce poskytnutím peněžních prostředků dle § 2390 o.z., neboť žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky 18 500 Kč, aby je užil dle libosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky po čase vrátit. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr bez toho, že by posuzovala jeho úvěruschopnost. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem ve spojení ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 18 500 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – poplatek 5 363 Kč, náklady na upomínání, smluvní pokutu 5 957 Kč shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní vyzván k úhradě do 3.7.2023, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 4.7.2023 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci s přihlédnutím výši nároků kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěšná z 54 % oproti úspěchu žalovaného 46 %, konstatoval soud vyrovnaný úspěch obou účastníků a žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.