14 C 57/2024-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 372 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 115,09 Kč (15 % ročně od 9. 12. 2023 do 4. 1. 2024 z částky 10 372 Kč) a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 372 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že dne 11. 2. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (v rámci níž byly sjednány i volitelné služby - tzv. , Anonymizováno, splátku a , Anonymizováno, ), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 11. 2. 2023 částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od jejího poskytnutí včetně smluveného poplatku 330 Kč. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovaným odkladem a to dne 13. 3. 2023 a 14. 4. 2023. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze celkem 2 982 Kč, proto nadále dluží 8 998 Kč na jistině, 330 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 297 Kč na poplatku za bezpečnou splátku, 147 Kč na poplatku za SMS servis, 300 Kč na účelně vynaložených nákladech a 300 Kč na smluvních pokutách. Jelikož žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval, podala žalobkyně tuto žalobu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud z , Anonymizováno, “ uzavřené dne 11. 2. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, podepsané SMS kódem zjistil, že žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč do 13. 3. 2023. Součástí smlouvy byla i ujednání o jiných poplatcích, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě. Dále bylo z této smlouvy a také z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 48,3 %).4. Ze sazebníku poplatků bylo zjištěno, že upravoval poplatky totožně, jako bylo sjednáno ve smlouvě.5. Z občanského průkazu č. , číslo, bylo zjištěno, že v rámci kontraktačního procesu, žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému (na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě) částku 10 000 Kč dne 11. 2. 2023. Totéž bylo zjištěno i ze sdělení , právnická osoba, ze dne 21. 3. 2024.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil 2 982 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 11. 2023 a podacího archu pošty ze dne 12. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 10 372 Kč do 8. 12. 2023.9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je bezdětný, je OSVČ, jeho neověřený měsíční příjem činí 32 000 Kč, neověřený měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč a výdaje na domácnost nemá žádné. Současně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný byl nalezen v rejstříku NRKI s pozitivním vyhodnocením, jinak není veden jako dlužník v registrech ISIR, CRIBIS a SOLUS.10. Z úvěrové zprávy žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nehradí splátkový, nesplátkový, kreditní ani další (služby) kontrakt, má pouze evidovánu 1 žádost o úvěr (u žalobkyně).11. Žalobkyně k výzvě soudu v průběhu řízení doplnila,, Anonymizováno, že v případě výdajů žalovaného vycházela ze statistických údajů zahrnujících životní minima jak v případě posuzování žalovaného, tak stejným způsobem posuzovala i jeho domácnost. Výdaje žalovaného tedy byly tvořeny životním minimem žalovaného 4 470 Kč, v případě domácnosti pak výdaji na bydlení 13 737 Kč. Životní minimum členů domácnosti činilo 8 510 Kč.12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti či pravosti a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Potvrzení o ověření bonity klienta ve spojení s úvěrovou zprávou, však neprokazovalo, že by žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, neboť žalobkyně žádným způsobem neověřovala udávaný příjem žalovaného ve výši 32 000 Kč a ani se nezabývala zjišťováním či dokonce ověřováním výdajů žalovaného, přičemž tyto skutečnosti jsou základním údajem k přijetí závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Přestože byl žalovaný majitelem bankovního účtu, žalobkyně nevyžadovala doložení výpisů z tohoto účtu, když z těchto výpisů mohla zcela jednoduše zjistit příjmy či výdaje žalovaného. Z těchto důvodů žalobkyně nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a smlouvu s žalovaným uzavřela, i když existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud poznamenává, že ani negativní lustrace v rejstřících dlužníků nezbavuje žalobkyni povinnosti vyžadovat od žalovaného nezbytné a spolehlivé informace zejména o příjmech a výdajích dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaný 2x požádal o odklad splatnosti a na dlužnou částku uhradil až dne 19. 7. 2023 částku 2 980 Kč.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 13. 3. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč, který plní stejnou funkci jako úroky. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na neověřených příjmech a výdajích. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč po odečtení úhrad 2 982 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 7 018 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalob