3 C 80/2024-78 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 118 556,97 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdce žalobkyně (, Anonymizováno, ., IČO , IČO, ) s žalovaným uzavřel dne 29. 6. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému částku 127 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 24,1 % ročně v 36měsíčních splátkách po 5 181 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení a právní předchůdce zápůjčku zesplatnil. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 117 028,97 Kč také přirostlé úroky ve výši 17 417,82 Kč, poplatky ve výši 1 528 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 648,71 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení od 18. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 14. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce vycházel z informací podaných žalovaným a nahlížení do veřejných databází. Úvěr byl použit na refinancování dřívějších závazků žalovaného u poskytovatele. Celkem na dluh uhradil žalovaný 21 956,60 Kč.4. U jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:strany mezi sebou dne 29. 6. 2022 uzavřely Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 127 000 Kč (smlouva, výpis z účtu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 24,1 % ročně v 36měsíčních splátkách po 5 181 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný měl příjem cca 21 000 Kč měsíčně a výdaje odpovídaly jeho příjmům (výpisy z účtu). Žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy 3 existující závazky (přehled závazků). Z žádosti vyplynulo tvrzení žalovaného o příjmu 31 800 Kč, což nebylo prokázáno (žádost, výpis z účtu). Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 21 956,60 Kč (výpis z úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne 13. 12. 2023 (upomínka, podací lístek).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne 30. 8. 2023, jež byla uzavřena mezi , Anonymizováno, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy včetně pohledávky za žalovaným obsažené na řádku , Anonymizováno, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 9. 2023, o jehož odeslání svědčí poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a zároveň dle rozhodnutí stejného soudu č. j. NS ČR č. j. 33 Cdo 1819/2023 nebylo prokázáno ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr splatit. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti a nahlížením do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku. Dále měla k dispozici částečný výpis z účtu žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že poskytovatel nezkoumal úvěruschopnost řádně, neboť z výpisů bylo zřejmé, že příjmy nepostačují žalovanému na všechny své výdaje a že má žalovaný další závazky, při jejichž splacení měl žalovaný na účtu minimální zůstatky. Poskytovatel si také vůbec neověřil výdaje žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru ani že byl tento schopen závazek splatit, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 127 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 21 956,60 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 587,50 Kč, přičemž tato částka představuje 18,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,24 % a úspěchu žalov