9 C 5/2024-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 53 061,39 Kč spolu s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat opakovaně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč až do maximální výše 500 000 Kč prostřednictvím platební karty s tímto úvěrovým rámcem. Žalovaný se pak zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , když splatnost 1. splátky byla stanovena ke dni 17. 10. 2020 a každá další splátka pak byla splatná vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková částka finančních prostředků vyčerpaná žalovaným činila částku ve výši 88 501,85 Kč. Žalovaný řádně nesplácel čerpané prostředky a právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý dluh za splatný k datu 30. 4. 2023, přičemž den splatnosti úvěru byl stanoven na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalovanému odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku jistiny ve výši 45 580,54 Kč a zároveň měl právní předchůdce také nárok na příslušenství představované zákonné úroky a úroky z úvěru, přičemž zároveň na náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobkyně požadovala částku ve výši ve výši 7 480,85 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od 14. 4. 2023 do 4. 10. 2023 a rovněž požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2023, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 11. 9. 2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 1. 2. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2024 č.j. 9 C 5/2024-48 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 1. 2. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění:6. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne , datum, Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat opakovaně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč až do maximální výše 500 000 Kč prostřednictvím platební karty s tímto úvěrovým rámcem. Žalovaný se pak zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , když splatnost 1. splátky byla stanovena ke dni 17. 10. 2020 a každá další splátka pak byla splatná vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková částka finančních prostředků vyčerpaná žalovaným činila částku ve výši 88 501,85 Kč, jak mohl soud bezpečně zjistit z transakční historie. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, uhradil celkově částku ve výši 67 340 Kč, která byla započítávána právním předchůdcem žalobkyně na jistinu i na příslušenství, když však dále ničeho nesplácel a právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh za okamžitě splatný k datu 30. 4. 2023, přičemž den splatnosti úvěru byl stanoven na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalovanému odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 3. 2023. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku jistiny ve výši 45 580,54 Kč a zároveň měl právní předchůdce také nárok na příslušenství představované zákonné úroky a úroky z úvěru, přičemž zároveň na náklady mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč, jak soud opět zjistil z transakční historie a stavu úvěrové smlouvy. Pro případ prodlení s vrácením úvěru byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 ZSÚ, když žalobkyně požadovala částku ve výši ve výši 7 480,85 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za dobu od 14. 4. 2023 do 4. 10. 2023 a rovněž požadovala i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky smluvní pokuty. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2023, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 11. 9. 2023.7. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.8. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat.9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.11. Úprava provedená ZSÚ sleduje-stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele-primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.12. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobkyně splnil nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost uží