14 C 152/2025-56 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 370,14 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1691,89 Kč (za období od 20. 5. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 2575,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 641,04 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 14,75 % ročně z částky 25 741,04 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 13. 9. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 998,11 Kč a žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, dluh byl zesplatněn dne 19. 5. 2024, a nadále dluží částky požadované žalobou. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze dne 13. 9. 2023 (včetně podmínek, totožnost žalovaného dle občanského průkazu) uzavřené mezi , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 60 % ročně, ostatními náklady RPSN 81,02 % ročně, formou splátek ve výši dle rozpisu plateb, vždy k 18. dni v měsíci.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala právní předchůdkyně žalobkyně údaje z bankovního účtu žalovaného, ze nichž bylo zjištěno že žalovaný dosahoval přijmu ve výši 31 654 Kč v červenci 2023, 37 640 Kč měsíčně v srpnu 2023. Výdaje žalovaného nebyly zjišťovány vůbec.6. Žalovaný načerpal celkově 30 998,11 Kč, které mu byly poskytnuty na bankovní účet č. 20041176/5500 (potvrzení o provedení transakce ze dne 13. 9. 2023, 14. 9. 2023, 16. 9. 2023, 18. 10. 2023).7. Žalovaný celkově na dluh uhradil 13 261 Kč (tabulka umoření – transakční výpis).8. Z výzvy ze dne 14. 4. 2024 nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, neboť tato výzva nebyla opatřena dokladem o odeslání na poštu.9. Ze smlouvy o postupování pohledávek ze dne 21. 10. 2024 (včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů po doručení dopisu. Výzva byla žalovanému doručena dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 14. 11. 2024. Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 25. 11. 2024.11. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 12. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze z jeho příjmu, bez toho, že by zjišťovala a ověřovala informace o jeho výdajích. Bez znalosti o výdajích žalovaného, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, a proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla vycházet z toho, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech v době sjednání smlouvy je opřen i o rozsah splácení, neboť žalovaný na dluh 30 998,11 Kč zaplatil jen 13 261 Kč.13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (60 % ročně). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na neověřením výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 998,11 Kč po odečtení úhrad 13 261 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 17 737,11 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny 12 633,03 Kč a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky 2 575,57 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 25 741,04 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 21. 10. 2024, ocitl se dnem 25. 11. 2024 v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 12,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 25. 11. 2024, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož mezi účastníky byl s přihlédnutím ke kapitalizovanému příslušenství ke dni rozhodnutí soudu vyrovnaný poměr úspěchu a neúspěchu, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.18. Lhůta plnění byla s