14 C 301/2024-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 276,71 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 7 993,98 Kč, kapitalizovaným úrokem 14 292,99 Kč, úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 52 276,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 23,28 % ročně z částky 52 276,71 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 2. 11. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy, částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných poplatků v částce 74 547 Kč, tj. celkem 134 547 Kč, formou 21 měsíčních splátek po 6 407 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 2. 8. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku zaplatil celkem 35 508 Kč a nadále dluží žalobkyni částky požadované žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky) uzavřené dne 30. 10. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 57 846 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 12 492 Kč a částkou za doplňkové pojištění 2 709 Kč, tj. celkem 134 547 Kč formou 21 měsíčních splátek ve výši 6 407 Kč. První splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od 5. kalendářního dne od podpisu smlouvy oběma smluvnímu stranami a každá další měsíční splátka až po předposlední byla splatná vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední splátka pak byla splatná posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. RPSN činila 133,59 %.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti a zjistila, že žalovaný žije ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a vlastní osobní automobil. Je zaměstnán jako obchodní zástupce s ověřeným měsíčním příjmem 52 231 Kč (výplatními páskami za 8/2020 a 9/2020, živnostenským listem). Dále žalobkyně vycházela z neověřených, odhadovaných měsíčních výdajů 6 000 Kč, ze skutečnosti, že žalovaný nemá zápůjčky u jiných společností, kreditní kartu a nevlastní bankovní účet.5. Z dokladu „zařazení zákazníka do pojistného programu“ bylo zjištěno, že žalovaný dne 30. 10. 2020 přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2019, jejímž předmětem pak bylo životní pojištění žalovaného a jeho dětí a neživotní pojištění žalovaného.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 2. 11. 2020 a uhradil na dluh v 15 splátkách celkem 35 508 Kč. Poslední splátku uhradil dne 26. 8. 2022. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a do prodlení se dostal již s úhradou 1. a následujících splátek.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (včetně seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Výzva byla doručena žalovanému dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 30. 10. 2023. Lhůta k zaplacení marně uplynula dne 9. 11. 2023.9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 (včetně podacího lístku z 2. 4. 2024) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.10. Z informací o zpracování osobních údajů nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti ve věci.11. Žalobkyně k výzvě soudu v průběhu řízení doplnila, že provedla také lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.12. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97 nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, neboť spor se týkal jiné věci.13. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin a učiněná zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou – žádostí o úvěr, že již v době uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze sice ověřeného příjmu žalovaného ve výši 52 231 Kč, ale také ze zcela neověřených, pouze odhadovaných výdajů žalovaného ve výši 6 000 Kč měsíčně. Vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně ze zcela neověřených výdajů žalovaného, bylo její posouzení úvěruschopnosti provedeno na základě nedostatečných informací. Nedostatečnost zjišťovaných informací nevyvrátila ani negativní lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy, zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácením ze strany žalovaného, který se dostal do prodlení již s úhradou první a následujících splátek. Na dluh v celkové výši 134 547 Kč uhradil pouze 35 508 Kč.14. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.16. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena v souladu s § 2395 o. z.) smlouva o úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na jediném ověřeném zdroji příjmu při neověření výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 60 000 Kč po odečtení úhrad 35 508 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 24 492 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny i v části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání (úroky, poplatky, pojištění) shledána nedůvodnou.17. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., který předpok