3 C 120/2025-66 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 38 546,62 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 5. 7. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatná dne 4. 8. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 3. 2025. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 16 999,94 Kč také poplatek za vyplacení tranší úvěru 338,30 Kč, smluvní úrok 18 926,14 Kč a poplatek za službu Presto 660 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 27. 2. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že vycházela z informací od žalovaného a dále si z účtu žalovaného prostřednictvím služeb společnosti Kontomatik zjistila příjem žalovaného 15 033 Kč. Dále nahlížela do úvěrových registrů bez negativního nálezu.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 5. 7. 2024 uzavřeli Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 17 000 Kč, a to ve čtyřech platbách (smlouva, ověření totožnosti, výpis , Anonymizováno, , souhlas se zpracováním údajů, formulář pro standardní informace, údaje o poskytovateli, přehled transakcí předpis denních splátek, úvěrové podmínky). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem v pravidelných denních splátkách s povinností doplatit jistinu do 27. 12. 2025. Před uzavřením smlouvy tvrdil žalovaný svůj příjem ve výši 28 000 Kč, 4 členové domácnosti, výdaje na půjčky 3 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyní tvrzení příjem 15 033 Kč nebyl prokázán, neboť z přehledu pohybů na účtu žalovaného za období před poskytnutím úvěru (červen 2024) je zřejmé, že takový stálý příjem na straně žalovaného nebyl (výpis z účtu). Z účtu žalovaného vyplynuly desítky pohybů ve vztahu k sázkovým kancelářím s celkovým měsíčním odečtem peněz ve výši 50 738 Kč, který nebyl krytý příjmem. Navíc podrobný výpis z účtu neodpovídal identifikovaným příjmům předloženým žalobkyní (Identifikované příjmy). Ani příjmy ani výdaje žalovaného nebyly prokázány. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě (výzva z 30. 10. 2024).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně po je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela jak z údajů od žalovaného, tak z jeho výpisů z účtu podpořených zkoumáním různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť pokud by tak žalobkyně činila, pak by dospěla k závěru, že platby odcházející z účtu žalovaného byly řádově o desítky tisíc vyšší než jeho příjmy, což bylo zjevné z výpisu z účtu žalovaného, a tudíž nebyl prostor pro další splátku. Navíc se u příjmů žalovaného evidentně nejednalo o pravidelné příjmy ze zaměstnání, ale ze sázek, což mělo žalobkyni taktéž vést o obezřetnosti. Výdaje žalobkyně nezkoumala vůbec. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 17 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 0,06 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 16 999,94 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 2. 2025, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni žádné náklady řízení, neboť její úspěch ve věci byl menší než neúspěch a žalovanému zároveň žádné náklady nevznikly.