3 C 137/2025-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 65 365 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 43 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve 48měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 37 809,85 Kč, také úrok z úvěru ve výši 5 350,34 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 43 160,19 Kč a úrok z úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dne , datum, . U jednání uvedl, že smlouvu s žalobkyní podepsal a žádal o možnost úhrady ve splátkách po 1 000 Kč s ohledem na jeho zdravotní stav, kdy je upoután po , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . Žalovaný si bral i další úvěry z důvodu potřeby , Anonymizováno, k , Anonymizováno, .3. U jednání soud provedl všechny listinné důkazy a dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne , datum, uzavřeli Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 43 000 Kč (žádost o úvěr, kopie občanského průkazu, umístění dokumentů do klientské zóny, doklad o vyplacení úvěru, formulář pro standardní informace, údaje o poskytovateli, oznámení o schválení, smlouva o úvěru). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve 48měsíčních splátkách po 2 300 Kč. K výzvě dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u jednání žalobkyně nedoplnila žádná tvrzení. Žalovaný měl příjem , částka, (, Anonymizováno, ). Žalovaný přebíral před uzavřením smlouvy další úvěry v řádu desítek tisíc Kč (výpis z účtu). Žalovaný byl prověřován v registru Solus a NRKI (výpisy). Žalovaný uhradil na dluh celkem 34 500 Kč (karta klienta). Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě (výzva z , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ).4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i nadále trvala na svých tvrzeních uvedených v žalobě o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že před uzavřením smlouvy si žalovaný bral další vysoké úvěry. Tuto skutečnost žalobkyně vůbec nezhodnotila, ačkoliv věděla, že příjem žalovaného je pouze cca , částka, z , Anonymizováno, . Otázku výdajů žalovaného neřešila žalobkyně vůbec. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 43 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 34 500 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 8 500 Kč. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok dle ustanovení § 573 a 1970 o. z. na úrok z prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, . V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. S ohledem na zjevné , podezřelý výraz, problémy žalovaného rozhodl soud dle ustanovení § 160 o. s. ř. o splatnosti dluhu ve splátkách po 1 000 Kč splatných od právní moci tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni žádné náklady řízení, neboť její úspěch ve věci byl menší než neúspěch a žalovanému zároveň žádné náklady nevznikly.