3 C 145/2025-67 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 694 959,88 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) s žalovaným uzavřela dne 30. 3. 2022 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2024. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 689 752,85 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 14 794,54 Kč, úrok ze prodlení ve výši 54 393,52 Kč, poplatek 5 207,03 Kč a úrok z úvěru a prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 13. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že předchůdkyně vycházela z informací od žalovaného, a dále dostupných externích a interních databází a insolvenčního rejstříku. Příjem a výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh uhradil celkem 236 486,04 Kč.4. U jednání soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne 30. 3. 2022 smlouvu, na základě které byla bezhotovostně poskytnuta žalovanému částka 800 000 Kč (smlouva, výpis z úvěrového účtu, formulář, informace). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 163,50 Kč včetně pojištění. Před uzavřením smlouvy tvrdil žalovaný svůj příjem ve výši 29 026 Kč (žádost). Před uzavřením smlouvy měl žalovaný další 4 úvěry s celkovou splátkou 10 808 Kč, které měly být novým úvěrem zkonsolidovány (žádost, přehled závazků). Na dluh žalovaný uhradil 236 486,04 Kč (přehled plateb). Ani příjmy, ani výdaje žalovaného nebyly prokázány. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě (výzva z 15. 5. 2024 a 13. 3. 2025, podací lístky).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 12. 2024, o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Potvrzení o postoupení pohledávky za žalovaným vyplývá z přílohy č. , hodnota, , řádek , Anonymizováno, . Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně po je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. 29 ICdo 3/2021) je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatelka úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po opakovaném poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že poskytovatelka vycházela z údajů od žalovaného, a zkoumání různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť poskytovatelka se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, aniž by si jeho tvrzení řádně ověřila, a to se týkalo jak příjmů, tak i výdajů, kdy poskytovatelka vycházela pouze ze statických dat, což je dle soudu zcela nedostatečné. Soud tedy má za prokázané, že poskytovatelka řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 800 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 236 486,04 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 563 513,96 Kč. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 573 a 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 3. 2025, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 513,42 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 799 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 694 959,88 Kč sestávající z částky 11 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou