3 C 157/2025-63 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 28 598 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným dne 24. 4. 2018 uzavřela Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Následně dne 16. 4. 2019 uzavřeli Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému kontokorent 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem. Žalovaný na kontokorent načerpal částku 30 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 3. 2025. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne 5. 3. 2025 částku 1 402 Kč. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 28 598 Kč také úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně do 2. 4. 2025 a od 3. 4. 2025 úrok z úvěru ve výši 12 % ročně, a dále požadovala úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 4. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř.3. K poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně doplnila, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací od žalovaného a nahlížení do různých registrů.4. U jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne , datum, uzavřeli písemnou Rámcovou smlouvu, na základě které byl aktivován běžný účet č. , č. účtu, a dále dodatkem č. , hodnota, uzavřeli dne 16. 4. 2019 Smlouvu, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat kontokorent do výše 30 000 Kč, což žalovaný načerpal (rámcová smlouva, dodatek č. , hodnota, , formulář, podmínky použití kontokorentu, přehled čerpání). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí načerpaný kontokorent do jednoho roku od načerpání. Před uzavřením smlouvy žalovaný tvrdil příjem ve výši 10 589 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč (žádost o úvěr). Příjem ani výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy nebyly prokázány, neboť žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ze kterého by tyto informace vyplynuly. Žalobkyní předložený výpis z bankovního účtu žalovaného se týkal období roku 2024-2025, tedy po uzavření Smlouvy a dodatku č. , hodnota, (výpis z účtu). Žalovaný zaplatil celkem na úrocích 1 873,42 Kč a na jistinu 1 448,04 Kč (přehled splácení kontokorentu). Žalobkyně neprokázala odeslání výzvy k zaplacení (výzva z 4. 3. 2025).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného nebyly prokázány stejně jako jeho výdaje. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což je nedostatečné. Žalobkyně ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala své tvrzení o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy nedoložila žádné relevantní důkazy. Dle soudu tedy žalobkyně nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 3 321,46 Kč, jak uvedla žalobkyně. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. Soud tedy žalobkyni přiznal zbývající část neuhrazené jistiny ve výši 26 642,54 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů dle ustanovení § 160 o. s. ř., neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti svědčící o nemožnosti úhrady v této zákonné lhůtě. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023) má žalobkyně nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala odeslání výzvy k zaplacení, soud přiznal nárok na úrok z prodlení ode dne podání žaloby. Ve zbývajících nárocích soud s ohledem na neplatnost smlouvy žalobu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 732 Kč, přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 144 Kč. Náklady jsou splatné do 3 dnů dle ustanovení § 160 o. s. ř.