3 C 163/2025-79 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 163 487 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 25. 3. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2024. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 100 000 Kč také úrok ve výši 18 141,76 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč smluvní pokutu ve výši 43 948,08 Kč a úrok z úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 9. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že vycházela z informací od žalovaného, a dále z nahlížení do registrů dlužníků, kdy z dokladů o příjmu vyplynulo, že žalovaný měl příjem 43 851 Kč, náklady činily 12 542 Kč, kdy žalovaný uvedl, že náklady na bydlení jsou 7 682 Kč, nemá vyživovací povinnost, neuvedl výdaje spojené se splátkami jiných úvěrů. K výdajům nemá žalobkyně doklady. Na dluh žalovaný nic nezaplatil.4. U jednání soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 25. 3. 2024 uzavřeli Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 100 000 Kč (smlouva, dodatek č. , hodnota, , oznámení o schválení, splátkový kalendář, předsmluvní formulář, prohlášení klienta, doklad o vyplacení, doklady k identifikaci klienta a účtu, kopie občanského průkazu, údaje o poskytovateli). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně ve 48 pravidelných, Anonymizováno, měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč. Před uzavřením smlouvy měl žalovaný příjem cca 44 000 Kč (potvrzení o platbě na účet, vyhledání čísla účtu zaměstnavatele). Žalovaný tvrdil výdaje ve výši 7 682 Kč (hodnocení klienta). Výdaje žalovaného nebyly prokázány ani z doložených listin (výpis z nebankovního registru, výpisy ze záznamů. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě (výzvy k úhradě, oznámení o zesplatnění, výzva z 9. 12. 2024, poštovní podací arch).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně po je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela jak z údajů od žalovaného, dokladů k příjmu, tak z různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť žalobkyně měla prokázaný pouze příjem žalovaného ale nikoliv jeho výdaje. Výdaje žalobkyně nezkoumala vůbec. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 100 000 Kč. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 12. 2024, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni žádné náklady řízení, neboť její úspěch ve věci byl menší než neúspěch a žalovanému zároveň žádné náklady nevznikly.