3 C 255/2025-59 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 48 265,06 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 7. 12. 2022 Smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 68 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně a poplatky v 48měsíčních splátkách po 1 894,33 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Částka byla zaslána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami za měsíce květen-červenec 2024. Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 18. 7. 2024. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že vycházena z údajů poskytnutých žalovaným, které byly kontrolovány v databázích, zejména v registrech klientských informací. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 48 265,06 Kč také kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 759,14 Kč a úrok ze splátek po splatnosti ve výši 8 928,55 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 3. 7. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena dle ustanovení § 50m o. s. ř.3. Vzhledem k tomu, že obě strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, tak soud vyšel z doložených listinných důkazů, tyto posoudil dle ustanovení § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaný a žalobkyně spolu uzavřeli dne 7. 12. 2022 smlouvu, na základě které načerpal žalovaný částku 68 000 Kč (žádost o zřízení účtu, smlouva o vedení účtu, všeobecné obchodní podmínky, sazebník, historie účtu žalovaného, žádost o úvěr, smlouva, úvěrové podmínky, výstup z internetového bankovnictví, historie úvěru). Úvěr měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně a poplatky v 48měsíčních splátkách po 1 894,33 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek za měsíce květen-červenec 2024. Žalovaný měl příjem ve výši cca 21 800 Kč (výpis z účtu), pravidelné výdaje, zůstatek na jeho účtu nebyl minusový a mezi jeho výdaji nebyly rizikové platby jako např. sázky apod. a na splátky jiného úvěru hradil měsíčně 2 311 Kč (výpis z účtu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (výzva ze dne 3. 7. 2025, poštovní podací arch).4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.6. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu má soud zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru prověřoval úvěruschopnost žadatele řádně. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako platnou, neboť bylo prokázáno, že žalovaný byl schopen úvěr uhradit. Soud vyšel především z toho, že žalovaný měl pravidelný příjem ve výši cca 22 000 Kč, měl přiměřené náklady a výdaje, to vše ve výši, kterou pokrýval z příjmu s dostatečným finančním prostorem pro úhradu další splátky úvěru ve výši 1 894,33 Kč měsíčně. Při takové splátce bylo tedy evidentní, že jeho příjem na pokrytí splátek úvěru stačil. Z uvedeného vyplynulo, že úvěruschopnost byla u žalovaného dána. Žalovaný však svým závazkům nedostál, dluh neuhradil a tedy žalobkyni, která prokázala poskytnutí úvěru, soud přiznal celou žalovanou částku včetně dohodnutého úroku z úvěru ve výši 9,99 % ročně. Úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně přiznal soud s ohledem na ustanovení § 1970 o. z. od dne následujícího po splatnosti dluhu dle výzvy k úhradě.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 835 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 931 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 265,06 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. , spisová značka, , , spisová značka, ). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 4 835 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.