9 C 116/2025-59 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 340,55 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 20 075,36 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 075,36 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 29. 4. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, k úvěrovému účtu č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému možnost opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 25 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, které byly splatné k 17. dni v měsíci s tím, že splatnost první splátky nastala k 17. 6. 2019. V rámci splátek byla vždy hrazena jistina úvěru a přirůstající úrok v sazbě 22,68 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr, avšak opakovaně porušil podmínky úvěrové smlouvy, přičemž právní předchůdce žalobkyně po upomínkách ze dne 17. 1. 2024, dne 12. 2. 2024 a ze dne 19. 2. 2024, kdy byla žalovanému zaslána poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy, od úvěrové smlouvy odstoupil s účinností ke dni 29. 2. 2024, neboť žalovaný byl v prodlení s více jak 2 splátkami. Dlužná částka k datu splatnosti úvěru činila 24. 443 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani později s tím, že k datu podání žaloby žalovaný dlužil 30 340,55 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 25. 11. 2024.Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena dne 30. 5. 2025 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobkyní.Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2025 č.j. 9 C 116/2025-60 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 30. 5. 2025 spolu s žalobou. Žalobkyně s takovým postupem projevila souhlas již předem. Soud tak dovodil, že oba účastníci souhlasí s takovým postupem.Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění: mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne 29. 4. 2019 Smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, k úvěrovému účtu č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému možnost opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 25 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, které byly splatné k 17. dni v měsíci s tím, že splatnost první splátky nastala k 17. 6. 2019. V rámci splátek byla vždy hrazena jistina úvěru a přirůstající úrok v sazbě 22,68 % ročně. Součástí Smlouvy byly i Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, stejně tak i Základní info o úvěru a akceptační dopis ze dne 29. 4. 2019, kterým právní předchůdce potvrdil poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný čerpal úvěr, avšak opakovaně porušil podmínky úvěrové smlouvy, přičemž právní předchůdce žalobkyně po upomínkách ze dne 17. 1. 2024, dne 12. 2. 2024 a ze dne 19. 2. 2024, kdy byla žalovanému zaslána poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy, od úvěrové smlouvy odstoupil s účinností ke dni 29. 2. 2024, neboť žalovaný byl v prodlení s více jak 2 splátkami. Dlužná částka k datu splatnosti úvěru činila 24 443 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani později s tím, že k datu podání žaloby žalovaný dlužil 30 340,55 Kč. Uvedené pak bylo soudem bezpečně zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne 2. 3. 2023, transakční historie – číslo úvěru , Anonymizováno, , přehledu splátek v , Anonymizováno, účet č. , č. účtu, , přehledu poplatků v , Anonymizováno, účet č. , č. účtu, a přehledu úroků v , Anonymizováno, účet č. , č. účtu, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek , Anonymizováno, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 25. 11. 2024.Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat, když bylo pro toto řízení a rozhodnutí ve věci podstatné, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s tím, že žalovaný mohl a také čerpal úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč a zároveň měl povinnost úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, které byly splatné k 17. dni v měsíci s tím, že splatnost první splátky nastala k 17. 6. 2019. V rámci splátek byla vždy hrazena jistina úvěru a přirůstající úrok v sazbě 22,68 % ročně. Žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a právní předchůdce žalobkyně zesplatnil dluh z úvěru a následně k datu podání žaloby žalovaný dlužil 30 340,55 Kč. Pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovaný nic neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru.Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Konečně podle § 2400 NOZ mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.V daném případě bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena Smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky Smlouvy a k datu 29. 2. 2024 pak došlo k zesplatnění celého úvěru. K datu zesplatnění činil dluh 24 443 Kč, následně pak tento dluh narostl na částku v celkové výši 30 340,55 Kč a žalobkyně měla pak nárok i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 NOZ z částky 20