14 C 27/2026-91 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 934,77 Kč (sestávající z jistiny 24 134,77 Kč, poplatku 1 800 Kč), úroku 3 563,76 Kč kapitalizovaného za období od 7. 1. 2023 do 14. 11. 2025, úroku z prodlení 2 005,81 Kč kapitalizovaného za období od 7. 1. 2023 do 14. 11. 2025, úroku 18,36 % ročně z částky 25 934,77 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 25 934,77 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 7. 1. 2023 Smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s poplatky a úrokem 18,36 % ročně. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 18,36 % ročně v 60měsíčních anuitních splátkách splatných vždy k 14. dni v měsíci, po 822 Kč (včetně pojištění) se splatností první z nich k 14. 2. 2023 a poslední ve výši 754,21 Kč se splatností 14. 1. 2028, a dalšími poplatky RPSN 19,99 % ročně. (smlouva o úvěru , Anonymizováno, ze dne 7.1.2023 včetně záznamu o podpisu klienta). Nedílnou součástí smlouvy byly také Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěru (citovaná smlouva a znění podmínek účinné od 1. 11. 2022). Ze sazebníků poplatků nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti ve věci, když poplatky byly upraveny přímo v textu smlouvy o úvěru.4. Žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru včetně informací k pojištění (předsmluvní informace). Žalovaný měl zřízeno k účtu vedeného žalobkyní elektronické bankovnictví (žádost o služby, oznámení o zřízení a aktivaci služeb).5. Žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z úplného výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že v lednu 2023 měl žalovaný na účtu počáteční zůstatek 915,06 Kč. Do 7. 1. 2023 přišly na účet žalovaného platby 360 Kč, 1320 Kč, 40 Kč, 400 Kč všechny s poznámkou čerpání úvěru (výpis z bankovního účtu žalovaného za leden 2023). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti měla dle svých tvrzení vycházet z ověřeného příjmu žalovaného pohybující se ve výši kolem 13 194 Kč a počítala s výdaji žalovaného pohybující se kolem 11 602 Kč měsíčně s platební kapacitou 2 138 Kč, na základě čehož vyhodnotila splátku 771 Kč jako dostatečnou. Soud však z historie výpisu účtu žalovaného za prosinec 2022 zjistil, že výdaje žalovaného dosahovaly 14 403 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného za prosinec 2022 dosahovaly 13 473 Kč (historie z účtu žalovaného).6. Žalobkyně lustrovala závazky žalovaného (Informace , právnická osoba, ), přičemž z lustrace vyplynulo, že žalovaný splácí měsíčně 1 992 Kč (splátkové kontrakty a hypotéky s nesplacenou jistinou 11 888 Kč), vyčerpal úvěr 9 319 Kč (nesplátkové kontrakty a debety).7. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 30 000 Kč dne 7. 1. 2023 (výpis z účtu žalovaného). Ke dni 27. 7. 2025 dosahovala jistina 24 134,77 Kč (historie účtu čl. 42).8. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné splátky, a to ke dni 21. 7. 2024, 28. 7. 2024, 18. 8. 2024, 18. 9. 2024 (upomínky žalobkyně s uvedenými daty včetně doručenky). Následně žalobkyně celý dluh ve výši 27 933,17 Kč zesplatnila ke dni 14. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k zaplacení do 19. 12. 2024 (oznámení o zesplatnění úvěru včetně doručenky ze dne 19. 12. 2024). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu i před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 2. 11. 2025 včetně podacího archu pošty).9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice vycházela z ověřeného příjmu žalovaného 13 473 Kč měsíčně, avšak současně ověřené výdaje žalovaného činily 14 403 Kč měsíčně a tyto byly navyšovány čerpáním dalších úvěrů v období do 7. 1. 2023, jak prokazoval výpis z bankovního účtu žalovaného za leden 2023. Za situace, kdy výdaje převyšují příjmy žalovaného, je prokázáno, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.12. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (18,36 % ročně). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků ve výši jistiny doposud nesplacené jistiny 24134,77 Kč, když žalovaný se nebránil tím, že by z poskytnuté částky 30 000 Kč, uhradil více než tuto částku, a proto soud zavázal žalovaného k úhradě tohoto dluhu výrokem I. rozsudku. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – poplatky 1 800 Kč, kapitalizovaný úrok 3 563,76 Kč, úrok 18,36 % ročně z částky 25 934,77 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl.13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl vyzván k úhradě dne 19. 12. 2024 (oznámení o zesplatnění dluhu), ocitl se dnem 20. 12. 2024 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 20. 12. 2024 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta výrokem II. tohoto rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalo