14 C 296/2025-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 653,34 Kč (sestávající z jistiny 17 850 Kč, poplatku 21 803,34 Kč, smluvní pokuty 10 000 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 351,05 Kč (tj. 12 % ročně z částky 17 850 Kč od 1. 3. 2025 do 28. 4. 2025), kapitalizovaný úrok ve výši 1 325,36 Kč, úrok z prodlení 12 % ročně z částky 17 850 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úrok 12 % ročně z částky 17 850 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 30. 5. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s poplatky a úrokem, v pravidelným měsíčních splátkách po 2 141 Kč se splatností poslední z nich k 28. 2. 2025. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, dluh byl vyčíslen ke dni 22. 1. 2024 a nadále dluží částky požadované žalobou. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze dne 30. 5. 2023 (včetně podmínek,) uzavřené mezi , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit společně s úrokem 86 % ročně, ostatními náklady RPSN 141,97 % ročně, formou měsíčních splátek ve výši 2 141 Kč.4. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala právní předchůdkyně žalobkyně údaje od žalovaného, podle kterých žalovaný dosahoval příjmu 15 602 Kč měsíčně, které měly být ověřeny výplatními páskami a výdaje ve výši 6 000 Kč měsíčně včetně splátek od jiné společnosti 1 000 Kč měsíčně, které nebyly ověřeny. (Zákaznická karta ze dne 30. 5. 2023)5. Žalovaný obdržel částku 20 000 Kč dne 30. 5. 2023 a celkově na dluh uhradil 4 150 Kč (Tabulka umoření)6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů po doručení dopisu. Výzva byla žalovanému doručena dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 26. 5. 2025. Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 5. 6. 2025. (Oznámení o postoupení pohledávky)7. Ze smlouvy o postupování pohledávek ze dne 28. 4. 2025 (včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovanýmZ předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.8. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, nebyly zjištěny rozhodné skutkové okolnosti, neboť se týkal jiné věci.9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze z jeho příjmu, bez toho že by zjišťovala a ověřovala informace o jeho výdajích. Bez znalosti o výdajích žalovaného, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, a proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla vycházet z toho, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech v době sjednání smlouvy je opřen i o rozsah splácení, neboť žalovaný na dluh 20 000 Kč zaplatil jen 4 150 Kč.10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.12. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (86 % ročně). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně (jenž vstoupila do postavení věřitele smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z.) z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 20 000 Kč po odečtení úhrad 4 150 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 15 850 Kč (výrok I tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny 2 000 Kč a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – poplatky 21 803,34 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč, úroky 1 325,36 Kč, úroku 12 % ročně z částky 17 850 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II zamítl.13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 28. 4. 2025, ocitl se dnem 6. 6. 2025 v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 6. 6. 2025 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta výrokem II tohoto rozsudku.14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by náleželo právo na náhradu nákladů převážně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však náklady řízení v důsledku jeho nečinnosti nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.15. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.