2 C 156/2025-133 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 031,41 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že dne 5. 10. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu č. , hodnota, , na základě které mu poskytla na účet č. , č. účtu, kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně dlužnou částku zesplatnila a naúčtovala mu také poplatky vzniklé v souvislosti s prodlením dle smlouvy. Jelikož žalovaný dluh ani přes upomínání neuhradil, podala žalobkyně tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 11. 1. 2017 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytování služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví a dohodu o aktivaci služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví. Dne 27. 1. 2017 pak smlouvu o, Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně vedla pro žalovaného platební účet č. , č. účtu, . Dne 5. 10. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru (povoleného přečerpání) do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně a RPSN 24,24 % ročně. Žalovaný hradil sjednané splátky řádně až do dne 4. 6. 2024, kdy se dostal s úhradou splátek do prodlení. Ač byl k úhradě dluhu vyzýván upomínkami ze dne 4. 6. 2024, 12. 6. 2024, 8. 7. 2024, dluh neuhradil, proto žalobkyně úvěr ke dni 29. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě.Žalobkyně již v žalobě předestřela způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, což i následně k výzvě soudu doplnila. Žalobkyně vycházela ze skutečností, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem 16 770 Kč, jež ověřila z transakcí na bankovním účtu klienta, který měl veden u žalobkyně. Provedla lustraci žalovaného jak v insolvenčním rejstříku, tak v registru NRKI, BRKI, Ministerstva vnitra ČR a interní evidenci klientů vždy s negativním výsledkem. V případě výdajů pak vycházela z částky 10 392 Kč. Dále uvedla, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti další úvěry. Výpočtem úvěrového zatížení bylo zjištěno, že žalovanému zbude pro jeho potřebu měsíčně 6 378 Kč k pokrytí svých dalších nákladů a jeho platební kapacita k úhradě předpokládaných splátek úvěru je dostatečná.Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s dikcí § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, což podporuje i fakt, že žalovaný po dobu více než tří let hradil sjednané splátky řádně a včas, byť se několikrát během této doby stalo, že se žalovaný ocitl s úhradou dluhu v několikadenním prodlení.Žalobkyně a žalovaný uzavřeli podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši až 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalovanému poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaný však svou povinnost – vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku 18,9 % ročně (a poplatků) dle § 2399 občanského zákoníku nesplnil.Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po dni zesplatnění dlužné částky, dle § 1958 občanského zákoníku do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Účastníci si úrok z prodlení nesjednali, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně tento úrok částečně zkapitalizovala a to do data 16. 9. 2025 částkou 2 485,31 Kč. Ode dne 17. 9. 2025 pak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až do zaplacení.Soud vyhověl návrhu žalobkyně i co do smluvního úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně požadovaného podle § 2395 občanského zákoníku. Také tento úrok žalobkyně zkapitalizovala a to do dne 16. 9. 2025 částkou 4 191,42 Kč. Ode dne 17. 9. 2025 pak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až do zaplacení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 242 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 031,41 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady řízení uhradit k rukám , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).