ECLI: ECLI:CZ:OSUH:2026:2.C.61.2026.1 Datum: 2026-06-10 Předmět: 30 426 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 2991 z. č. náklady řízeníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
O co šlo: 30 426 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb.)
Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 426 Kč s 11,50% úrokem z prodlení ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 16. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku 10 426 Kč nejpozději dne 24. 7. 2025. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 5. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem žalovanému na účet č. , č. účtu, (smlouva o úvěru) dne 16. 5. 2025 částku 20 000 Kč (výpis z běžného účtu, potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, sdělení banky), kterou se žalovaný zavázal vrátit postupně včetně sjednaných úroků v minimálních měsíčních splátkách splatných k 30. dni ode dne načerpání úvěru ve výši 5 % výše jistiny a úroku přirostlého za předchozích 30 dnů a to do 12 měsíců. RPSN činila 1141 % a zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, z nesplacené jistiny úvěru (smlouva o úvěru). Vlastnictví účtu žalovaným bylo prokázáno notifikační platbou a sdělením banky. Taktéž poskytnutí částky 20 000 Kč na uvedený účet bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně a sdělením banky. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho (potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 21. 6. 2025 a 24. 7. 2025 (výzvy k úhradě), žalobkyně pak předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2025 odeslanou dne 22. 12. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby, potvrzení o podání zásilky). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku č. , hodnota, a příloh). Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 12. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky).Žalobkyně v žalobě k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy o úvěru ničeho nesdělila ani nedoložila. Sdělila pouze, že pokud soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, žádá, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Na výzvu soudu ze dne 28. 4. 2026 k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně nereagovala.Žalobkyně tak neprokázala, že řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto je předmětná smlouvy v celém rozsahu absolutně neplatné dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Soud tak posoudil nárok žalobkyně v souladu s § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a žalobkyni je povinen vydat oč se obohatil, tj. částku 20 000 Kč.Jelikož žalovaný svůj dluh nevrátil řádně a včas, dostal se s úhradou dlužné částky do prodlení (§ 1968 věta první o. z.), žalobkyni tak vznikl vůči žalované nárok na zaplacení úroku z prodlení od 3. 1. 2026 do zaplacení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve spojení s § 1970 o. z..O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 955,88 Kč, přičemž tato částka představuje 26,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,79 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 218 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 426 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám , Jméno advokátky, , do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).