3 C 29/2026-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 24 195 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, . Na základě smlouvy poskytla postupně žalovanému částku celkem 21 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně do , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 15 000 Kč také úroky za první měsíc ve výši 6 000 Kč, úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 3 195 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací a dokladů poskytnutých žalovaným, a to výpisem z účtu či výplatních listů a dále nahlížela do veřejných rejstříků. Úvěruschopnost ověřovala žalobkyně rozdílem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to zejména z bankovního účtu či výplatních pásek žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 50m o. s. ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že vycházela z informací od žalovaného, a dále z dokladu o příjmu ve výši , částka, v , Anonymizováno, , ve výši , částka, v , Anonymizováno, a ve výši , částka, v , Anonymizováno, , což doložila výpisem z účtu žalovaného. Dále sdělila, že žalovaný na dluh nic neuhradil.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne , datum, uzavřeli Smlouvu, na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 15 000 Kč, a to ve dvou platbách (smlouva, řidičský a občanský průkaz, potvrzení o platbě). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem do , datum, . Příjem žalovaného před uzavřením smlouvy byl ve výši , částka, v , Anonymizováno, , ve výši , částka, v , Anonymizováno, a ve výši , částka, v , Anonymizováno, (výplatní pásky). Žalovaný měl před uzavřením smlouvy další závazky vůči jiným úvěrovým společnostem v řádech tisíců korun a zároveň měl desítky výdajů spojených s uzavíráním sázek (výpis z účtu žalovaného). Výdaje žalovaného nebyly vůbec prokázány. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě (sdělení z , datum, , výzva z , datum, , potvrzení o podání zásilky).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně po je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela jak z údajů od žalovaného, tak z jeho výpisů z účtu podpořených zkoumáním různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť pokud by tak žalobkyně činila, pak by dospěla k závěru, že žalovaný v posledních třech měsících před uzavřením smlouvy uzavíral smlouvy s dalšími společnostmi a tzv. nabíral další závazky v řádech tisíců korun. Zároveň je z výpisu zřejmé, že chování žalovaného bylo vysoce rizikové, neboť z účtu odcházely desítky plateb na sázkové kanceláře, což mělo žalobkyni taktéž vést k obezřetnosti. Výdaje žalobkyně nezkoumala vůbec. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 15 000 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 573 a § 1970 od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, , neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 637,20 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 968 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 195 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu,