3 C 315/2025-59 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 24 368,77 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalované částku celkem 10 354 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s dohodnutým úrokem. Strany si sjednaly poplatek za vyplacení tranší úvěru a poplatky za službu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyně úvěr vypověděla dne , datum, . Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny ve výši 10 499,96 Kč také poplatek za vyplacení tranší úvěru 189,43 Kč, smluvní úrok 13 142,53 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, 299,70 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 24,96 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena spolu s výzvou do vlastních rukou dne , datum, .3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované splácet závazek, žalobkyně doplnila, že vycházela z informací od žalované, dále si ze tří potvrzení o platbě za měsíce od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, ověřila příjem, a nahlížela do registrů. Žalovaná uhradila celkem na dluh 6 043,56 Kč.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaná mezi sebou dne , datum, uzavřely Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalované bezhotovostně částka 10 499,96 Kč, a to ve dvou platbách (smlouva, ověření totožnosti, výpis BankID, souhlas se zpracováním údajů, formulář pro standardní informace, údaje o poskytovateli, přehled transakcí předpis denních splátek, úvěrové podmínky). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem v pravidelných denních splátkách s povinností doplatit jistinu do , datum, . Před uzavřením smlouvy tvrdila žalovaná svůj příjem ve výši , částka, , výdaje na půjčky , částka, , výdaje na bydlení , částka, , další výdaje , částka, (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Před uzavřením smlouvy měla žalovaná průměrný příjem , částka, (doklad o příjmu na účet). Výdaje žalované nebyly prokázány. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě (výzva z , datum, , potvrzení o podání zásilky).5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela jak z údajů od žalované, tak z dokladů o příjmech podpořených zkoumáním různých registrů. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že prověřování úvěruschopnosti nebylo řádné, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala výdaji žalované. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalované byla poskytnuta částka 10 499,96 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 6 043,56 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 4 490,44 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 573 a 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, , neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovanou, že nebyla schopna v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalované byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaná netvrdila žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni žádné náklady řízení, neboť její úspěch ve věci byl menší než neúspěch a žalované zároveň žádné náklady nevznikly.