3 C 5/2026-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 17 001,59 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalované částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 5 001,59 Kč do , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 12 000 Kč také kapitalizovaný úrok ve výši 5 001,59 Kč a úroky z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, ačkoliv jí byla řádně doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 o. s. ř.3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací od žalované a dále nahlížením do registrů dlužníků. Žalobkyně uvedla, že dokumenty, které měly být doloženy žalovanou při uzavření smlouvy, k dispozici nemá. Celkově na dluh žalovaná neuhradila nic.4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná mezi sebou dne , datum, uzavřely písemnou Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalované hotovostně částka 12 000 Kč (smlouva, obchodní podmínky, potvrzení o vyplacení, výpis z účtu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 5 001,59 Kč do , datum, . Příjmy ani výdaje žalované nebyly prokázány. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru (upomínky a předžalobní výzva z , datum, , podací lístek).5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalobkyní, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, smlouvy včetně pohledávky za žalovanou na řádku , Anonymizováno, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi.6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je nedůvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když vůbec nebyly prokázány ani její příjmy, ani její výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, což je nedostatečné. Dle soudu tedy právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na dluh neuhradila nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 12 000 Kč. S ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 573 a 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, , neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovanou, že by nebyla schopna v době výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítnut. Žalované byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o. s. ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaná netvrdila žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 855,76 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 001,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Obsah žalobních návrhů je založen na stejn