30 C 411/2020-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 17.822 Kč představující dlužné úhrady za nájemné a za plnění poskytovaná s užíváním bytu, které byl žalovaný povinen platit žalobkyni z titulu nájemní smlouvy, jež byla uzavřena dne [datum], s tím, že nájemní vztah skončil dne 28.2.2018. Žalovanému vznikl za období 12/ 2017, 1/2018 a 2/2018 dluh na nájemném ve výši 11.601 Kč (měsíční nájemné činilo 3.867 Kč) a za období 1.1.2018 – 28.2.2018 dluh na vyúčtování služeb ve výši 6.221 Kč, tj. dluh v celkové výši 17.822 Kč. Žalovaný dluhu vůči žalobkyni písemně uznal. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17.822 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu. Na základě dodatku nájemní smlouvy ze dne [datum] byl nájemní vztah prodloužen do 28.2.2018, kdy skutečně skončil. Byt byl žalovaným předán žalobkyni zpět dne 27.2.2018. Z nájemní smlouvy je patrné, že žalovaný byl povinen hradit měsíční nájem ve výši 3.867 Kč a plnění poskytování s užíváním bytu ve výši 1.442 Kč, tj. celkem 5.309 Kč, a to do konce 11/ 2017. Od prosince 2017 měl žalovaný na službách hradit částku 1.942 Kč, když výše nájemného zůstala stejná (viz Evidenční list ze dne 13.11.2017, když zde došlo k navýšení počtu osob žijících ve společné domácnosti). Žalovaný měl tato plnění uhradit nejpozději do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za nějž měla být tato plnění hrazena (viz čl. VI. bod 1) a 2) nájemní smlouvy). 5. Žalovaný za období 12/ 2017, 1/2018 a 2/2018 neuhradil žalobkyni žádný měsíční předpis ve výši 5.809 Kč, tj. celkem částku ve výši 17.427 Kč, jak je patrné z uznání dluhu ze dne 1.3.2018 a z připojené přílohy, která tvoří nedílnou součást listiny označené jako Uznání dluhu. Žalovaný prostřednictvím této listiny uznal co do důvodu a výše, že žalobkyni dluží částku ve výši 17.427 Kč. Z uznání dluhu je zřejmé, že žalovanému vznikl za období 12/ 2017, 1/2018 a 2/2018 dluh na nájemném ve výši 11.601 Kč, když měsíční nájemné činilo 3.867 Kč. 6. Za období od 1.1.2018 do 28.2.2018 pak žalovanému vznikl dluh na vyúčtovaných službách, a to ve výši 6.221 Kč (viz Vyúčtování služeb za období od 1.1.2018 do 28.2.2018). Z této listiny je rovněž seznatelné, že žalovaný měl nedoplatek na vyúčtovaných službách uhradit nejpozději do 31.7.2019, což ovšem neučinil. 7. V konečném důsledku se na straně žalovaného jednalo o dluh ve výši 17.822 Kč (11.601 Kč + 6.221 Kč), který žalovaný žalobkyni, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, dosud nijak nezaplatil. 8. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil částku ve výši 17.822 Kč. 9. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě, ve znění dodatku ze dne [datum], uzavřena nájemní smlouvu dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni nájem a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu v rozsahu sjednaném nájemní smlouvou, a to nejpozději do konce příslušného kalendářního měsíce, za který měla být tato plnění hrazena. Žalovaný žalobkyni nezaplatil nájemné ve výši 11.601 Kč za 12/ 2017, 1/2018 a 2/2018, jak plyne z uznání dluhu ze dne 1.3.2018. 10. Pokud se jedná o vyúčtované služby ve výši 6.221 Kč, soud poukazuje na § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož platí, že finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. V projednávané věci měl žalovaný nedoplatek na vyúčtovaných službách uhradit nejpozději do 31.7.2019. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 NOZ) s úhradou těchto plnění, vzniklo žalobkyni vedle nároků na tato plnění taktéž právo na úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to o dne následujícího po dni, kdy se žalovaný postupně ocitl v prodlení s úhradou jednotlivých peněžních plnění. 11. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.695,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17.822 Kč sestávající z částky 1.820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1.820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.360 Kč ve výši 1.335,60 Kč. 13. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.