30 C 463/2020-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 3.644,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byla i kupní smlouva. Žalobkyně žalovanému poskytla ke koupi koncové zařízení, které se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím měsíčních splátek, když se žalobkyně taktéž žalovanému zavázala poskytnout pojištění. Žalovaný nezaplatil zbývající část kupní ceny za koncové zařízení ve výši 1.4000 Kč, pročež se žalobkyně též domáhá podmíněné slevy ve výši 2.000 Kč a pojištění ve výši 244,73 Kč, tj. celkem 3.644,73 Kč, přestože byl vyzván ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3.644,73 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovaný účastníkem mobilní telefonní stanice č. [tel. číslo]. Účastnická smlouva též obsahuje jednak ujednání o koupi koncového zařízení s obchodním označením [anonymizováno 5 slov] za kupní cenu 4.001 Kč, na níž byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 2.000 Kč, a jednak ujednání o koupi tvrzeného skla za kupní cenu 1.099 Kč a ochranného krytu za kupní cenu 399 Kč, s tím, že tyto dvě věci měly být spláceny prostřednictvím 5 měsíčních splátek v celkové výši 280 Kč. Jelikož žalovaný vystavené faktury nehradil řádně a včas, žalobkyně splátky zesplatnila a žalovaný tak měl zaplatit částku 1.400 Kč představující nezaplacené splátky a částku 2.000 Kč představující podmíněně poskytnutou slevu na kupní cenu. Žalobkyně se taktéž žalovanému zavázala poskytnout pojištění za měsíční poplatek ve výši 99 Kč (pojištění). Žalovaný na měsíčním poplatku za pojištění žalobkyni nezaplatil částku v celkové výši 244,73 Kč. 5. Lze uzavřít, že žalovaný neuhradil žalobkyni částku v celkové výši 3.644,73 Kč (1.400 Kč + 2.000 Kč + 244,73 Kč), a to přesto, že byl vyzván ke zjednání nápravy. 6. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena dle § 63 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích smlouva poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné a obchodní podmínky žalobkyně dle § 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Nedílnou součástí uzavřené smlouvy bylo též ujednání o koupi koncového zařízení, tvrzeného skla a ochranného krytu, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné podobě uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. NOZ, na jejímž základě žalobkyně (prodávající) odevzdala žalovanému (kupující) věci, které byly předmětem koupě, a umožnila mu k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaný zavázal věci převzít a zaplatit žalobkyni ujednané kupní ceny, s tím, že na jednu z kupních cen mu byla poskytnuta podmíněná sleva. Žalobkyně svou povinnost splnila, předmětné zboží žalovanému dodala, jenž jej převzal, avšak tento svou povinnost, tj. zejména povinnost zaplatit za odebrané zboží zbývající část kupní ceny prostřednictvím dojednaných splátek porušil, když nezaplatil žádnou měsíční splátku z dohodnutých měsíčních splátek, pročež se žalobkyně důvodně domáhala nejen zaplacení dosud nezaplacených splátek, nýbrž i podmíněně poskytnuté slevy z kupní ceny. Žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle dlužné kupní ceny též úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud má rovněž za to, že mezi žalobkyní, jakožto pojistníkem, a [právnická osoba], jakožto pojistitelem, byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 NOZ, na jejímž základě bylo následně žalovaným jako pojištěným a žalobkyní jako pojistníkem sjednáno pojištění, a to zejména pro případ odcizení koncového zařízení, za měsíční poplatek 99 Kč, které však žalovaný nezaplatil (celkem 244,73 Kč). Žalovaný se tak ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), pročež žalobkyni přísluší vedle dlužného pojistného rovněž úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.644,73 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.