34 C 260/2020-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 3 500 Kč, která měla být splacena nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč. Úvěr byl poskytnut z účtu původního věřitele na účet žalovaného. Žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač soudem vyzván. 3. Soud ve věci konal jednání dne [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 4. Soud dospěl k tomuto skutkovému stavu věci. Původní věřitel [právnická osoba] poukázal žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku 3 500 Kč. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení žalované částky do tří dnů. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že původní věřitel s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru, neboť jí předložená listina označená jako„ Smlouva o úvěru“ není opatřena podpisem žalovaného. Smlouva o úvěru se sice může být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ust. § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). 6. Soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále je „o.z.“), čímž se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je povinen vydat to, co dostal, o co se tedy na její úkor obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Žalovaný čerpal jistinu ve výši 3 500 Kč, přičemž ničeho neuhradil. Žalovaný je tedy povinen uhradit 3 500 Kč. 7. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy o úvěru, nemohla po žalovaném požadovat poplatek za poskytnutí úvěru (900Kč), neboť nebylo prokázáno uzavření Smlouvy o úvěru, která by ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru obsahovala. 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobkyni přiznal částku 3 500 Kč, a co do částky 900 Kč žalobu zamítl. 9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl.o.z. 10. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena nebyla, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 500 Kč. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala dne [datum] žalovanému výzvu, ve které ho požádala o splnění dluhu s lhůtou splatnosti do tří dnů od doručení výzvy. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne [datum]. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne [datum], tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od [datum] ocitl v prodlení (ust. § 1968 o.z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení až od [datum]. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 879 Kč, přičemž tato částka představuje 59,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.