8 C 125/2018-52 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 942 Kč spolu s příslušenstvím a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 350 Kč na koupi nábytku u prodejce [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit předmětný úvěr ve 20 měsíčních splátkách ve výši 575 Kč při sjednaném úroku 13,02 % ročně + 20 Kč za sjednané pojištění. Žalovaná uhradila (vedle akontace za zboží, která nebyla součástí úvěrové smlouvy) pouze 1 splátku 1 150 Kč. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky 1 776 Kč. Dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámení o prohlášení okamžité splatnosti úvěru. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná částka ve výši 10 942 Kč se skládá z dlužné jistiny 10 350 Kč, odkoupeného úroku ve výši 409 Kč, odkoupeného sankčního úroku ve výši 132 Kč a odkoupeného dlužného pojistného ve výši 51 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí vyhověl. Soud má za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba]) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 350 Kč na koupi nábytku u prodejce [právnická osoba] v ceně 11 500 Kč po zaplacení akontace 1 150 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků a ceny za služby (pojistné ve výši 20 Kč měsíčně) uhradit formou 20 pravidelných měsíčních splátek ve výši 575 Kč. Úroky byly sjednány ve výši 13,02 % ročně. Sjednané bylo také právo zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaný dostane do prodlení 2 více než 2 splátkami, nebo 1 splátkou déle než 3 měsíce (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Žalovaný však nesplnil své povinnosti, neboť nehradil splátky úvěru řádně a včas, když uhradil pouze akontaci. Z výzvy právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 776 Kč (3 splátek). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o okamžité splatnosti celkového dluhu. Dopisem ze dne [datum] mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] byl zástupcem žalobkyně žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby, a to dlužnou částku ve výši 10 942 Kč (nesplacenou jistinu ve výši 10 350 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 409 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení před zesplatněním úvěru ve výši 132 Kč, dlužné pojistné ve výši 51 Kč). 5. Soud věc po právní stránce posoudil jako nárok z platně uzavřené smlouvy o úvěru (§ 2395 odst. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.). Z této smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalovanému) peněžní prostředky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost žalovaného ve sjednané době vrátit a zaplatit úroky (§ 1802 o.z.). Žalovaný je v prodlení s uhrazením částky celkové požadované částky (§ 1968 o.z.), a to od výzvy k zaplacení nejdéle 1 měsíc (§ 2399 o.z.), tedy nepochybně ke dni postoupení pohledávky. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným (§ 1879 o.z.), což mu bylo oznámeno (§ 1882 o.z.). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.). Celkovou výši nákladů 2 452 Kč žalobce, jenž byl v řízení zcela úspěšný, tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů (stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod. 2 a.t.) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.). Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Konstantní praxe příslušného odvolacího soudu požaduje, aby pro splnění podmínek aplikace § 14b a.t. byly podány alespoň 3 strukturálně obdobné návrhy. Prakticky totožnými návrhy žalobce u zdejšího soudu uplatnil nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 8 C 125/2018, 10 C 241/2018, 71 C 278/2018 ad.); a s ohledem na předmět jeho činnosti lze důvodně předpokládat, že obdobně postupuje i u jiných okresních soudů. Ustanovení § 14b odst. 1 a.t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t. Není podstatné, jaké množství "proměnných" skutečností žalobní návrh obsahuje, podstatou je formulářový text, do které následně žalobce doplňuje proměnné v zásadě administrativním úkonem z předkládaných listinných důkazů (částky, jména, sazby, datumy apod.). Žalobkyně uvedla k zaplacení č. účtu [bankovní účet] s var. symbolem [číslo].