14 C 230/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 1. 8. 2016 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [země] společnost [právnická osoba] a žalovaný se dne 15. 6. 2018 dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr do sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Dne 1. 8. 2016 byla částka 9 000 Kč zaslána žalovanému na základě jeho žádosti na bankovní účet s tím, že peníze vrátí do 31. 8. 2016. Dne 27. 12. 2019 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že se pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když z poskytnutých peněž ve sjednané lhůtě nevrátil částku 5 445,96 Kč. Žalovaný se tak ve smyslu ve smyslu § 1968 o. z. ocitl v prodlení. Původní pohledávka byla podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené jistiny dluhu v částce 5 445,96 Kč, dle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 445,96 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.