29 C 435/2021-71 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím (tj. částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] zaplacení a souhrnného poplatku ve výši 7 490 Kč) a náhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit celkem částku půjčky plus souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, a to prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 480 Kč až do [datum]. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dluh ze smlouvy činil dle žaloby na jistině půjčky 15 000 Kč s tím, že následně ode dne [datum] žalobkyně požadovala úrok z prodlení celkové dlužné částky do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně se tak na žalovaném podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím, dále kapitalizovaný úrok ve výši 7 490 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování, ve kterém provedl navržené listinné důkazy, zejména smlouvu o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínky a další listinné důkazy. Na základě provedeného dokazování soud shledal, že žaloba je zčásti důvodná, a proto žalobě vyhověl v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku. 4. Z provedeného dokazování je dle soudu zřejmé, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce tak, jak uvedla v žalobě žalobkyně dle výše uvedeného, že dle smlouvy čerpala částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dluh měl být splacen v 52 splátkách po 480 Kč týdně až do [datum]. Žalovaný však uhradil jen část dluhu, celkem uhradil žalobkyni částku ve výši 2 470 Kč, což potvrdila i žalobkyně v žalobě. 5. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) při uzavírání posoudila úvěruschopnost žalovaného zápůjčku splácet. 6. S ohledem na tuto skutečnost je prokázáno, že žalovaný na jistině dluží částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z částky od [datum] do zaplacení a tuto částku soud žalobkyni výrokem pod bodem I. rozsudku také přiznal. 7. Žalobkyně v této věci byla tak jako nový věřitel, tj. postupník, oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném dle výše uvedeného. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně na jistinu, jak je výše uvedeno, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího zákonného úroku z prodlení. 8. Výrokem pod bodem II. rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na část souhrnného poplatku (byť v žalobě označen jako kapitalizovaný úrok) ve výši 7 490 Kč, když žalobkyně neuvedla ani nedoplnila přesný důvod a výpočet souhrnného poplatku. Soud ujednání o souhrnném poplatku ve smlouvě o půjčce považuje za neplatné, když není zřejmý důvod ani výše tohoto poplatku, resp. této částky, jedná se tak o závazek, který není platně sjednán. Soud ho tedy žalobkyni nepřiznal, když takový souhrnný poplatek nemohl být ani posouzen jako úrok (§ 658 odst. 1 obč. z. 1964). Navíc, výše takové platby, pokud by se mělo jednat o náklady spojené s poskytnutím půjčky, je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na svou výši, která činí více, než polovina samotné půjčky (téměř dvě třetiny), aniž by výše takových nákladů byla ve smlouvě nějak odůvodněna. I z tohoto důvodu je pak ujednání o souhrnném poplatku neplatné, když tuto vadu nemohou zhojit ani předložené všeobecné podmínky. Tento žalobou uplatněný nárok tedy soud jako nedůvodný výrokem pod bodem II. rozsudku zamítl. Soud v dané věci nemohl přiznat ani úrok v sazbě poskytované peněžními ústavy, když žalobce k takovému úroku ani nepředložil, ani neoznačil žádný důkaz, navíc tím, že se k jednání soudu nedostavil, se sám zbavil práva být odpovídajícím způsobem procesně poučen soudem, ohledně běžného úroku tak žalobce neunesl důkazní břemeno. Ze všech výše uvedených důvodů pak soudu nezbylo něž nárok na souhrnný poplatek zcela a bez náhrady zamítnout. 9. Věc soud právně posoudil podle § 657 an. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dle smlouvy o půjčce, pokud jde o příslušenství pohledávky, § 517 odst. 1, 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (tj. dle nař. vl. platného v době vzniku prodlení žalovaného). 10. Podle § 657 občanského zákoníku (platného ke dni vzniku dluhu) se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 658 obč. z. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 12. Podle § 3 odst. 1 obč. z. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud tedy věc právně posoudil podle občanského zákoníku (resp. dalších předpisů) platného do dne [datum], není-li výše uvedeno jinak. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 752,17 Kč, přičemž tato částka představuje 33,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z celkem požadované částky 22 490 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby. 16. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízen í k rukám zástupce žalobkyně. 17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.