30 C 527/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala pro žalovanou služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictví internetu, a to až do dne 30.6.2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu [anonymizováno] televize [anonymizována dvě slova] žalobkyně měla žalovaná povinnost do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, tj. set-top box. Žalovaná je však nevrátila, v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč (2 x 5.000 Kč) za dva nevrácené set-top boxy. Žalovaná, třebaže byla vyzvána k úhradě dlužné částky, ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listin soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne [datum] Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kombinovaná televize, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, a že smlouva byla ukončena dne 30.6.2020. V souvislosti s ukončením smlouvy žalované vznikla povinnost žalobkyni vrátit dvě pronajatá koncová zařízení (set-top box), která ji byla poskytnuta při uzavření smlouvy, a to do deseti dnů ode dne ukončení smlouvy (čl. 4 obchodních podmínek). Žalovaná však tuto povinnost porušila, pročež se žalobkyně na ní domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč (2 x 5.000 Kč) za dvě nevrácená koncová zařízení, když smluvní pokuta byla pro takový případ sjednána (bod I. smlouvy). Žalovaná, ačkoliv byla opakovaně vyzvána k úhradě částky 10.000 Kč, ve stanoveném termínu, jakož ani později, ničeho nezaplatila. 5. Lze tak uzavřít, že žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila částku 10.000 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla platně v písemné formě uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za současného užití § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), když nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ). Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované dvě koncová zařízení k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala po skončení smluvního vztahu do 10 dnů koncová zařízení vrátit žalobkyni. Povinnost vrátit koncová zařízení byla utvrzena smluvní pokutou dle § 2048 NOZ Smluvní vztah účastníků byl ukončen k 30.6.2020, pročež žalovaná byla povinna obě koncová zařízení vrátit žalobkyni nejpozději do 10.7.2020. Žalovaná ovšem tuto povinnost porušila, když ničeho nevrátila, čímž žalobkyni vzniklo důvodné právo požadovat po žalované řádně ujednanou smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. 7. Žalovaná byla vyzvána, aby smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč zaplatila nejpozději do 22.3.2021, což ovšem neučinila. Žalovaná se proto následující den, tj. dne 23.3.2021, ocitla v prodlení dle § 1968 NOZ. Žalobkyni od toho data vzniklo důvodné právo požadovat po žalované úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.