30 C 528/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně [název soudu] dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 11.889 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8.600 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2.236 Kč, vrátí nejpozději dne 21.4.2020. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, zcela nesplnila, když zaplatila toliko částku ve výši 2.000 Kč. Žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1.053 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 8.600 Kč, poplatku ve výši 2.236 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.053 Kč, účelně vynaložených nákladu ve výši 1.500 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla téhož dne bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 8.600 Kč, s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2.236 Kč, vrátí nejpozději do 14.12.2019 (dle žaloby nejpozději do 21.4.2020). Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, zcela nesplnila, když zaplatila toliko částku ve výši 2.000 Kč (tato částka byla použita na částečnou úhradu smluvní pokuty). Žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1.053 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě (čl. 2). V případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smluvní stranami bylo rovněž ujednáno, že poplatek za písemnou upomínku činí 500 Kč (čl. 2). Žalobkyně žalovanou upomenula dne – 28.4.2020, 21.5.2020 a 5.6.2020, za což požaduje poplatek v celkové výši 1.500 Kč. 5. Lze uzavřít, že žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila částku 13.389 Kč. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na základě které byl zapůjčitel (žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalované) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 8.600 Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a to včetně ujednaných poplatků a dalších souvisejících nákladů. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalované nebyla zcela splněna, když žalovaná žalobkyni dosud zaplatila částku ve výši 2.000 Kč. Žalovaná se proto ocitla v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, a to od 22.4.2020, pročež od tohoto dne má žalobkyně právo požadovat po žalované úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V důsledku této právní skutečnosti žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOSÚ“), pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 1.053 Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalované soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ ve spojení s § 122 odst. 1 písm. a) ZOSÚ), avšak toliko do výše 500 Kč (upomínka ze dne 28.4.2020). 7. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že se žalobkyně na žalované důvodně domáhala zaplacení částky 12.389 Kč (8.600 Kč + 2.236 Kč + 1.053 Kč + 500 Kč), pročež soud výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.410 Kč. 8. Oproti tomu soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 1.000 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl. Soud je toho názoru, že za situace, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě zcela nevrátila, je jistě vhodné žalovanou vyzvat, aby dostála svým smluvním závazkům. Z tohoto důvodu soud první upomínku ze dne 28.4.2020 vyhodnotil jako důvodnou, pročež žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 500 Kč za tuto konkrétní upomínku. 9. Soud již ovšem jako důvodné, tj. jako účelně vynaložené náklady ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZOSÚ, nevyhodnotil další dvě následující upomínky, které byly žalované žalobkyní zasílány. Soud má za to, že zaslání jedné upomínky představuje pro žalovanou, jakožto dlužníka, dostatečné upozornění, aby byla ze strany žalobkyně zcela postačujícím způsobem informována o tom, že povinnosti vyplývající ze smlouvy neplní řádně a včas. Zaslání dalších upomínek nepokládá soud za nezbytné, ba právě naopak. Soud se totiž kloní k závěru, že primárním důvodem odeslání dalších upomínek je spíše skutečnost, že žalobkyni se v takovém případě otevřela možnost žalované naúčtovat další poplatky spojené s odesláním upomínek, a nikoliv ji upozornit na to, že řádně a včas neplní smluvně převzaté povinnosti. Dle soudu navíc poplatek ve výši 500 Kč nelze rozhodně považovat za nepatrný. Ve světle těchto skutečností dospěl soud k závěru, že se žalobkyně poplatků ve výši 1.000 Kč (2 x 500 Kč) domáhala na žalované nedůvodně, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZOSÚ, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku uplatněný nárok jako nedůvodný zamítl. 10. Nad rámec zmíněného soud směrem k žalobkyni doplňuje, že žalobkyně k žalobnímu návrhu nepřipojila žádný doklad o tom, že upomínky žalované skutečně odeslala, tj. dodejku či doručenku. Vzhledem k zaujatému právnímu názoru však soud žalobkyni k doložení těchto listin nevyzýval, neboť i kdyby je žalobkyně k výzvě soudu doložila, ničeho by to nezměnilo na názoru soudu, že tento dílčí nárok není důvodný. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.701,20 Kč, přičemž tato částka představuje 85,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 7,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.389 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. 12. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.