33 C 185/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že dle ust. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovanému byla na základě jeho objednávky ze dne [datum] dodána zařízení potřebná k internetovému připojení a příjmu služeb [služba] [anonymizováno]. Kupní cenu za zařízení žalovaný žalobkyni neuhradil. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah a aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“). Vztah účastníků soud vyhodnotil jako vztah závazkový (§ 1789 o. z.), když uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o koupi movité věci (§ 2079 a násl. o. z. a § 2085 a násl. o. z.). Z této smlouvy se prodávající (žalobkyně) zavázala dodat kupujícímu (žalovanému) movité věci ([označení] [anonymizováno 5 slov]) a převést na něho vlastnické právo k těmto věcem, čemuž souvztažně odpovídal závazek kupujícího (žalovaného) zaplatit kupní cenu. Žalovaný smluvně převzaté povinnosti nesplnil, neboť kupní cenu zboží v celkové výši 3 060,75 Kč nezaplatil. 5. Dnem následujícím po dni splatnosti se žalovaný se zaplacením ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), přičemž od tohoto dne je povinen zaplatit úrok z prodlení, jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (sepsi žaloby a předžalobní výzvy), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.