33 C 203/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 683 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce částky 10 800 Kč uzavřené elektronicky dne 21. 10. 2019, když na dluh ze smlouvy neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Na účet žalované byla dne 21. 10. 2019 připsána částka 10 800 Kč zaslaná z účtu žalobkyně (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 21. 10. 2019 a ze sdělení společnosti [právnická osoba], ze dne 28. 6. 2021). Psaním ze dne 19. 1. 2021 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 22 149 Kč z titulu dluhu ze smlouvy uzavřené dne 21. 10. 2019 do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy z 19. 1. 2021). Toto psaní bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 19. 1. 2021 (zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]). O pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. 5. Žalobkyně sice k důkazu předložila také smlouvu o zápůjčce uzavřenou elektronicky dne 21. 10. 2019, avšak tato smlouva nedokládá, že žalobkyně skutečně smlouvu uzavřela s žalovanou, jejíž totožnost nebyla žalobkyní dostatečně ověřena a není zřejmé, zda žadatelem o půjčku byla skutečně žalovaná a nikoli kupř. osoba zneužívající osobní údaje žalované. Tvrzení o uzavření smlouvy mezi účastnicemi řízení soud proto nemá za prokázané. Provedení dalších důkazů (k zaslání upomínek) soud s ohledem na právní normy aplikované na zjištěný skutkový stav považoval za zcela nadbytečné. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně zaslala ze svého účtu na účet žalované částku 10 800 Kč dne 21. 10. 2019 a psaním podaným na poště dne 19. 1. 2021 ji vyzvala k zaplacení dluhu do tří dnů. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Nebylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť není zřejmé s kým skutečně žalobkyně jednala. Žalobkyně nicméně částku 10 800 Kč žalované zaslala, žalovaná se tím na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2 991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a je proto povinna částku 10 800 Kč žalobkyni vrátit. 8. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Žalovaná byla k vrácení dlužné částky vyzvána psaním ze dne 19. 1. 2021, které žalobkyně odeslala žalované téhož dne. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 22. 2. 2021. Původní věřitelka vyzvala žalovanou ke splnění do třetího dne od doručení výzvy, kterým je tedy den 25. 2. 2021. Od 26. 2. 2021 je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni 10 800 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně. V tomto rozsahu je proto žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 9. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků (2 808 Kč), účelně vynaložených nákladů (2 500 Kč), smluvní pokuty (3 575 Kč) ani úroku z prodlení požadovaných za období před splatností dluhů z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaná není povinna žalobkyni platit. 10. Žalobkyně sice zaznamenala úspěch ve věci v nepatrně převážné části, ale skutečnost, že poskytla peníze žalované, aniž by si ověřila, že skutečně jedná s ní, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Soud proto žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.