34 C 213/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 334,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané splátky úvěru splácet v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Žalovaný celkem čerpal 2 500 Kč. Z čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil 1 834,96 Kč. Žalobkyně dále požaduje účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč, zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru ve výši 8,5% měsíčně, a to v jeho kapitalizované podobě. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač soudem byl vyzván. 3. Soud ve věci konal jednání dne [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel [právnická osoba] umožnil žalovanému dne [datum] čerpat peněžní prostředky ve výše 2 500 Kč. Z této částky žalovaný původnímu věřiteli nevrátil 1 834,96 Kč. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že původní věřitel s žalovaným uzavřel Smlouvu o revolvingovém úvěru, neboť nepředložila smlouvu či listinu opatřenou podpisem žalovaného. Smlouva o úvěru sice může být uzavřena formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ust. § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). 5. Soud tedy dospěl k právnímu závěru, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále je „o. z.“), čímž se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je povinen žalobkyni vydat to, co dostal, o co se tedy na její úkor obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Žalovaný od původního věřitele obdržel částku 2 500 Kč, kterou uhradil zčásti. Žalovaný je tedy povinen zaplatit 1 834,96 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl.o. z. 6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena nebyla, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byla o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byla o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne [datum]. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne [datum], tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od [datum] ocitl v prodlení (ust. § 1968 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 p. a. Vzhledem k tomu, že ke dni [datum] činila repo sazba 0,25 %, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně nikoliv ve výši 9 % jak požadovala žalobkyně. 7. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky 1 834,96 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 834,96 Kč od [datum] vyhověl a ve zbytku zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] a zákonného úrok z prodlení do výše 0,75 % ročně žalobu zamítl. 8. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, nemohla po žalovaném požadovat úrok z úvěru a účelně vynaložené náklady, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy, která by ujednání o úroku a účelně vynaložených nákladech obsahovala, a proto soud i v této části žalobu zamítl. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 488 Kč, přičemž tato částka představuje 13,76 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 56,88 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,12 % při zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 334,96 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst.1a 3a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou, např. 34 C 208/2021), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, při