34 C 236/2021-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 920 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 27 6. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytl částku 14 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 14 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 960 Kč, s úrokovou sazbou 23, 72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaný uhradil 17 440 Kč. Žalobkyně požadovala částku 5 329, 12 Kč na jistině, částku 1 590,88 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud při své rozhodování vycházel ze skutkového stavu, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne [anonymizována dvě slova] [rok] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 14 000 Kč, kterou si žalovaný téhož dne převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 24 360 Kč tvořenou půjčkou ve výši 14 000 Kč, úrokem ve výši 1 960 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 17 440 Kč, zbývá uhradit částku 5 329, 12 Kč na jistině, částku 1 590,88 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě této smlouvy přenechá-li zapůjčitel (žalobkyně) vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva. Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný převzal zápůjčku v den uzavření smlouvy, podporuje listina obsahující text smlouvy o půjčce žalobkyně tvrzení a ta skutečnost, že žalovaný Smlouvu o zápůjčce podepsal svědčí pro závěr, že předmět půjčky od právního předchůdce žalobkyně skutečně převzal, a tudíž došlo k uzavření smlouvy o půjčce Při peněžité půjčce lze ujednat úroky (§ 2392 NOZ). Ty byly stanoveny pevnou částkou 1 960 Kč. Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 6 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). 6. Vzhledem k tomu, že dohodnutý úrok byl sjednán pevnou částkou (1 960 Kč) po dobu trvání smlouvy a uhrazen, pak žalobkyně nemůže požadovat úrok nad rámec sjednané fixní částky, a to za situace kdy tento úrok požadovaný po splatnosti zápůjčky není obsahem smlouvy, ale je ujednáním obsaženým ve smluvních podmínkách, které nejsou smluvními stranami podepsány. Proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby co do úroku 23,72 % ročně (výrok II.). Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 NOZ. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 357 Kč, přičemž tato částka představuje 24% z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 % při zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 920 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.