34 C 381/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím, celkem 2 490 Kč, vrátit původnímu věřiteli do [datum]. Uvedenou částku žalovaný nevrátil. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou si účastníci ujednali, že žalovaný uhradí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 490 Kč, smluvní pokuty 960Kč za období od [datum] (den po splatnosti) do [datum] a nákladů za upomínání ve výši 100 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač soudem byl vyzván. 3. Soud nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel [právnická osoba] poukázal žalovanému dne [datum] na jeho bankovní účet částku 2 000 Kč. Žalovaný uvedenou částku původnímu věřiteli nevrátil. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že původní věřitel s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru, neboť nepředložila smlouvu či listinu opatřenou podpisem žalovaného. Smlouva o úvěru sice může být uzavřena formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Soud tedy dospěl k právnímu závěru, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním původního věřitele bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále je „o. z.“), čímž se na jeho úkor bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je povinen vydat to, co dostal, o co se tedy obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaný od původního věřitele obdržel částku 2 000 Kč, kterou nevrátil. Žalovaný je tedy povinen uhradit 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl.o. z. 7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena nebyla, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byla o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne [datum]. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne [datum], tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od [datum] ocitl v prodlení (ust. § 1968 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že ke dni [datum] činila repo sazba 0,5 %, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně nikoliv ve výši 9,75 % jak požadovala žalobkyně. 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od [datum] vyhověl (výrok I.) a ve zbytku zákonného úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.). 9. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, nemohla po žalovaném požadovat úrok z úvěru, smluvní pokutu či účelně vynaložené náklady, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy, která by ujednání o úroku, smluvní pokutě či účelně vynaložených nákladech obsahovala. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta co do částky 590 Kč a 960 Kč (výrok II.). 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud žalovanému třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní, a proto rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.