34 C 395/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 960 Kč tvořenou půjčkou ve výši 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný uhradil 320 Kč. Žalobkyně požadovala částku 10 000 Kč na jistině a souhrnném poplatku 6 640 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s.ř.). Účastníci se k této výzvě k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud při své rozhodování vycházel ze skutkového stavu, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný téhož dne převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 960 Kč tvořenou půjčkou ve výši 10 000 Kč, souhrnným poplatkem 6 960 v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 320 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle které přenechal věřitel (žalobkyně) dlužníkovi (žalovaný) věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavázal vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný převzal půjčku v den uzavření smlouvy, podporuje listina obsahující text smlouvy o půjčce žalobkyně tvrzení a ta skutečnost, že žalovaný Smlouvu o půjčce podepsal, svědčí pro závěr, že předmět půjčky od právního předchůdce žalobkyně skutečně převzal, a tudíž došlo k uzavření smlouvy o půjčce. Při peněžité půjčce lze ujednat úroky (§ 658 odst. 1 o.z), které byly smluvně označeny za souhrnný poplatek. Tento činil 6 960 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčení jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by právní předchůdce žalobkyně jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši přesahujícím 60%, přitom obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v roce 2007 byla v rozsahu 17,39 – 20,33 % ročně. V daném případě úrok přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1o.z. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 6. Jelikož tedy nebyla uzavřena platná smlouva v části týkající se úroku z půjčky (souhrnného poplatku), ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnuté půjčky v této výši, přičemž od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 320 Kč, které právní předchůdce žalobkyně započetl, nejprve na poplatek nikoli na jistinu; z toho je zřejmé, že žalovaný na jistině půjčky dluží částku 9 680 Kč. 7. Z výše uvedeného plyne, že žaloba byla zčásti důvodná a ve zbytku co do částky 320 Kč a částky souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč nedůvodná. 8. Povinnost platit půjčku řádně a včas byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení. Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 517 o.z.) ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1996 Sb. 9. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 238 Kč, přičemž tato částka představuje 16% z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.