36 C 64/2021-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 1 155 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o přepravě osob, neboť dne 7. 8. 2019 cestoval [anonymizována dvě slova] ([linka] [číslo]) provozovanou původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], a na výzvu se neprokázal pověřenému přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Protože žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, vznikla mu kromě povinnosti uhradit základní jízdné ve výši 155 Kč i povinnost uhradit přirážku k jízdnému, a to ve výši 1 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud nic neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 7. 8. 2019 cestoval žalovaný vlakem č. [anonymizováno], tj. linkou drážní (vlakové) dopravy provozovanou původním věřitelem společností [právnická osoba], a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného pro úsek mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] [anonymizována dvě slova] činila částku 155 Kč [tarif] platných ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupily [právnická osoba] shora specifikovanou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] se sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 6. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný tím, že nastoupil do vozidla [anonymizována dvě slova], uzavřel s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) smlouvu o přepravě osob, na základě níž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné (§ 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný, který využil prostředků hromadné dopravy, nedoložil, že zaplatil řádně jízdné, a vznikla mu tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., zákon o drahách povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku, a to ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud tak shledal žalobu důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) odměna ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby á 200 Kč, a dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b AT soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 9. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).