74 C 142/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení, zahájeného na základě žaloby doručené Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 782,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 004,46 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nevrácených peněžních prostředků, které mu původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytl na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“) se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 594 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas hradit splátky úvěru, proto původní věřitel prohlásil celý dluh žalovaného za splatný, a to ke dni [datum]. Požadovaná dlužná částka ve výši 2 782,72 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 2 004,46 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 181,48 Kč, z kapitalizovaného sankčního úroku ve výši 90,57 Kč, z dlužných poplatků ve výši 456,21 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ke dni [datum] postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když vycházel z informací, které mu poskytl žalovaný o svých příjmech a výdajích, které porovnal s historickými daty Českého statistického úřadu. 3. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a původní věřitel podepsali dne [datum] listinu označenou jako rámcová smlouva č. [anonymizováno], kterou se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného běžný a spořící bankovní účet (rámcová smlouva č. [anonymizováno] ze dne [datum]). Žalovaný podepsal dne [datum] listinu označenou jako návrh na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku splatit včetně úroků ve výši 15,90 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum]). Původní věřitel podepsal dne [datum] listinu označenou jako akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, kterou původní věřitel oznámil žalovanému, že přijímá jeho návrh smlouvy a zavazuje se poskytnout mu půjčku ve výši 40 000 Kč (akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum]). Součást smlouvy o půjčce tvoří formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Původní věřitel poskytl žalovanému částku dne [datum] ve výši 40 000 Kč, když žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 58 474,42 Kč (výpisy z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]). Ze sazebníku poplatků původního věřitele plyne výše poplatků účtovaných původním věřitelem (2x výpis poplatků). Žalovaný byl původním věřitelem dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 2 078,36 Kč (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). Žalovaný byl původním věřitelem dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 2 530,27 Kč (poslední výzva ze dne [datum]). Žalovaný byl původním věřitelem dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 2 628,49 Kč (oznámení o zesplatnění, výzva k úhradě závazku ze dne [datum], podací arch). Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty). Původní věřitel dne [datum] oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce na žalobkyni a zároveň ho vyzval k úhradě dlužné částky (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný upomenut zástupcem žalobkyně (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu a kopie dodejky). 4. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení ohledně skutečnosti, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace získal původní věřitel o schopnosti žalovaného splácet půjčku, když tvrzení žalobkyně byla pouze obecného charakteru bez uvedení konkrétních informací jako např. výše příjmů a výdajů žalovaného, jaká byla konkrétní výše disponibilních prostředků žalovaného. Soud byl dále připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného splácet půjčku s odbornou péčí, když žalobkyně k prokázání svých obecných tvrzení nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání, když žalobkyně se svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. 5. Jelikož žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného splácet zápůjčku, neprokázala tak, že původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Nedodržení této povinnosti má dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]). Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru původní věřitel nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr/zápůjčku nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i žalovaného samotného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená se zápůjčkou. 6. Soud uzavírá, že původní věřitel jako poskytovatel zápůjčky nepostupoval s odbornou péči a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku, a proto je smlouva o zápůjčce [číslo] neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dál jen„ občanský zákoník“) a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku). 7. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce [číslo] je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl původnímu věřiteli nárok na úhradu kapitalizovaného úroku (181,48 Kč), kapitalizovaného sankčního úroku (90,57 Kč), dlužných poplatků (456,21 Kč), nákladů na vymáhání (50 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor původního věřitele, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku původnímu věřiteli vrátit. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost nároku na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením ze dne [datum]. Před výzvou však žalovaný uhradil částku ve výši 58 474,42 Kč, tedy ke dni výzvy již žalovaný ničeho nedlužil a nemohl se tak ani dostat do prodlení. Jelikož před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, již pohledávka zanikla slněním, nemohla být v souladu s § 1879 občanského zákoníku původním věřitelem postoupena na žalobkyni. 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 9. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byl zcela úspěšný žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal.