76 C 161/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2020 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 6 137,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 3. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa žalované na adrese [adresa]. Z důvodu prodlení žalované s úhradou plateb za odběr elektřiny došlo v odběrném místě k odpojení od distribuční soustavy. Náklady za odpojení odběrného místa ve výši 907,50 Kč žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. 1938910578 ze dne 12. 12. 2019. Na základě odebrané elektřiny v období od 16. 3. 2019 do 9. 12. 2019 vystavila žalobkyně žalované vyúčtování č. 1940787563 na částku 4 270,11 Kč, splatnou dne 2. 1. 2020. Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána, za každou odeslanou upomínku jí byla účtována částka 240 Kč. Žalovaná vyúčtované částky neuhradila. Žalobkyně požadovala dále přiznat úroky z prodlení z dlužných částek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 13. 3. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa] Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník služeb. Za každou jednotlivou upomínku k zaplacení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 240 Kč. Fakturou VS č. 7401964900 ze dne 12. 12. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za odpojení odběrného místa ve výši 907,50 Kč, se splatností 27. 12. 2019. Dodávku elektřiny do odběrného místa za období od 16. 3. 2019 do 9. 12. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované vyúčtováním č. 1940787563 na částku v celkové výši 4 270,11 Kč, splatným dne 2. 1. 2020. Žalovaná byla žalobkyní upomínána k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 30. 5. 2019, 18. 7. 2019, 2. 9. 2019 a 12. 11. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 30. 9. 2020. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), na základě které žalobkyně dodávala žalované elektřinu a žalovaná jako odběratel měla povinnost platit cenu za dodávku elektřiny žalobkyni. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtovaných cen. Žalobkyně proto ukončila dodávku v souladu se smlouvou z důvodu neoprávněného odběru, za který se dle § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona považuje také odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností. Předloženými fakturami byly prokázány náklady žalobkyně na odpojení odběrného místa žalované, v jaké výši žalovaná elektřinu čerpala a jaké částky jí byly účtovány. Žalovaná se dostala do prodlení v den následující po splatnosti příslušných faktur a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění k prvnímu dni prodlení. 7. Žalobkyně dále požadovala přiznat poplatky za odeslání upomínek (dle § 2048 o. z.) ve výši 4 x 240 Kč uložené žalované ve všeobecných obchodních podmínkách. Poplatek má povahu paušalizované náhrady škody vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, tedy smluvní pokutu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle § 1815 a § 1813 o. z. Ostatně v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013). S ohledem na uvedené soud žalobu co do nároku na uhrazení poplatků za zaslané upomínky zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně ve věci činí 86 % (výrok I. vs výrok II., přičemž se přihlíží i k příslušenství pohledávky), proto jí náleží náhrada 73 % nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 3x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. celkem 300 Kč, dále pak 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1 489 Kč, z čehož 73 % činí 1 087 Kč. 9. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená stejným zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech (např. sp. zn. 74 C 240/2019, 30 C 194/2014, 74 C 287/2020, 74 C 356/2020), které se v zásadě liší jen číslem a datem uzavření smlouvy, fakturačním obdobím a výší dlužné částky. Proto je na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů dle ustanovení § 14b advokátního tarifu, když tarifní nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. V dané věci soud neshledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 11. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.