76 C 221/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 2. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 344 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 833540006 uzavřené dne 12. 9. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] – a žalovaným. Požadovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 4 344 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 670 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 190,14 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení. Žalovaný přes upomínky dluh neuhradil. 2. Žalobkyně podáním ze dne 11. 10. 2021 vzala žalobu částečně zpět, a to co do požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 670 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 344 Kč. 3. Dle ustanovení § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“.), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). 4. Důsledně k uvedenému soud řízení o žalobě částečně zastavil v souladu s § 96 odst. 2 věta první a odst. 3 o. s. ř. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když oba účastníci se z jednání omluvili. 7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: 8. Z listin označených jako Smlouva o úvěru č. 833540006 soud zjistil, na listinách nejsou připojeny podpisy zástupce společnosti [právnická osoba] ani žalovaného. V závěru jsou pouze vytištěny název věřitele a jméno žalovaného. Smlouvy obsahují parametry úvěru, označení stran smlouvy – původního věřitele a žalovaného, a poskytnutí částky 12 000 Kč za poplatek ve výši 2 520 Kč (resp. 3000 Kč za poplatek ve výši 690 Kč). Na stránce 4 smluv v odstavci„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ původní věřitel po posouzení podmínek pro poskytnutí úvěru (m.j. identifikace) vyjádří svůj souhlas s uzavřením smlouvy. Podmínkami čerpání je mj. identifikace klienta (zaslání kopie občanského průkazu a zaslání identifikační platby). Soud podotýká, že žalobkyně předložila dvě smlouvy s rozdílnou výši poskytovaného úvěru a daty splatnosti, ale se stejným číslem, lišícími se v datech, jednu datovanou dnem 12. 9. 2019, druhou dnem 17. 10. 2019 z pozdější smlouvy není patrné, zda mění dříve uzavřenou smlouvu, zda jí doplňuje, či zda ji nahrazuje. To není patrné ani z žalobních tvrzení. 9. Z výpisů z účtu [číslo] soud zjistil, že dne 23.9.2019 byla na účet [bankovní účet] poukázána částka ve výši 4 000 Kč s označením„ dodatečná půjčka od zaplo.cz č. 833540006 N.4“. Dne 16. 9. 2019 byla na účet [bankovní účet] poukázána částka ve výši 2 000 Kč s označením„ dodatečná půjčka od [webová adresa] č. 833540006 N.2“. Dne 12. 9. 2019 byla na účet [bankovní účet] poukázána částka ve výši 3 000 Kč s označením„ půjčka od [webová adresa] č. 833540006“. Dne 17. 9. 2019 byla na účet [bankovní účet] poukázána částka ve výši 3 000 Kč s označením„ dodatečná půjčka od [webová adresa] č. 833540006 N.3“. Dne 13. 11. 2015 byla na účet připsána částka z účtu žalovaného ([bankovní účet]) ve výši 1 Kč). 10. Dopisem ze dne 4. 12. 2020 odeslaným dne 7. 12. 2020 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávku za ním ze smlouvy o půjčce 833540006 postoupila žalobkyni. 11. Předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 27. 1. 2021 odeslanou dne 29. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 19 026 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím do 12. 2. 2021. 12. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2021, kterou si vyžádal soud, bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v roce 2019 žalovaný. 13. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 12. 12. 2019, z upomínky ze dne 25. 11. 2019 a výzvy ze dne 23. 12. 2019 soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění, neboť žalobkyně neprokázala, že tyto písemnosti byla žalovanému odeslány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, z výpisu z obchodního rejstříku, z obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 14. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena. Předně si nelze nepovšimnout, že žalobkyně předložila dvě úvěrové smlouvy se stejným číslem lišící se výši poskytovaného úvěru a datem splatnosti a datem jejich údajného uzavření. Z pozdější smlouvy není patrné, zda mění dříve uzavřenou smlouvu, zda jí doplňuje, či zda ji nahrazuje. To není patrné ani z žalobních tvrzení. Pokud by byly obě smlouvy samostatné, potom by bylo nelogické tvrzení žalobkyně, že na základě obou smluv původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, když jistina úvěru by měla činit 15 000 Kč. Sama žalobkyně přitom tvrdí, že smlouva ze dne 12. 9. 2019 byla„ platná a účinná ve znění smlouvy ze dne 17. 10. 2019“. Co je však zcela zásadní, obě smlouvy nejsou nikým podepsány a žádný jiný důkaz neprokazuje, že tyto smlouvy žalovaný uzavřel. Dle této smluv měl být úvěr poskytnut až poté, co žalovaný zašle kopii občanského průkazu a identifikační platbu (v tomto ohledu se tak jedná spíše o nabídku na uzavření smlouvy než o samotnou smlouvu, když má být teprve věřitelem schválena). Avšak nebylo prokázáno, že žalovaný toto učinil. Žalobkyně zejména neprokázala, že údaje v elektronickém systému vedeném původním věřitelem vyplnil právě žalovaný a že údaje v něm uložené nebyly změněny ani právní původním věřitelem (ve svůj prospěch), ani třetí osobou. I kdyby informace na webových stránkách byly vyplněny skutečně žalovaným, nebylo dalšími provedenými důkazy prokázáno, že žalovanému byl znám obsah smlouvy o úvěru a že s ním vyslovil souhlas. Provedenými důkazy vůbec nebylo prokázáno, že došlo k nějaké registraci na webových stránkách původního věřitele. Identitu klienta (žalovaného) žalobkyně dovozuje předně z toho, že tak byl označena ve smlouvě, když tato smlouva však vůbec nebyla podepsána. Totožnost žalovaného žalobkyně dále dovozuje ze skutečnosti, že na jeho účet byly odeslány finanční prostředky. Soud zdůrazňuje, že skutečnost, že peněžní prostředky byly odeslány na účet žalovaného, nebo to, že byl žalovaný k zaplacení upomínán, ještě neznamená, že žalovaný uzavřel smlouvu v žalobkyní tvrzeném znění. Doložená platba žalovaného v částce 1 Kč dne 13. 11. 2015 nemůže prokazovat uzavření smluv ze dnů 12. 9. 2019, resp. 17. 10. 2019, jak je v nich uvedeno a jak tvrdí žalobkyně. Není vyloučeno, že se mohlo jednat o další smlouvy, takže nebyla verifikační platba vyžadována (jak vyplývá z obchodních podmínek, to však nebylo tvrzeno ani prokázáno), to ale nic nemění na tom, že nebylo prokázáno, že žalovaný smlouvy uzavřel. Zde je namístě uvést, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek, je sice možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Žádné z důkazů spolehlivě neprokazují, že žalovaný vyslovil souhlas s předloženým textem smluv. 15. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 o. s. ř.. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. 16. Bylo však prokázáno, že původní věřitel žalovanému zaslal v září 2019 čtyřmi dílčími platbami částku celkem 12 000 Kč, což dokazuje výpis z účtu a zpráva banky, podle které předmětný účet patřil žalovanému. 17. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 12 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat. Bylo prokázáno, že žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku; zde je nerozhodné, že pohledávka náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je tedy oprávněna se dlužné částk