77 C 130/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná neuhradila jízdné a přirážku za jízdu bez platné jízdenky ve vlaku společnosti [právnická osoba], [IČO], k níž došlo dne 9. 6. 2018, přičemž tato pohledávka byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Ve věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou sídlící ve [země] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země]. Pravomoc českých soudů rozhodnout předmětnou věc plyne z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť jde o spor z konkludentně uzavřené přepravní smlouvy a žalovaná má bydliště v České republice. Rozhodným právem je podle čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 právo české, neboť v České republice žalovaná bydlí a bylo zde místo odjezdu. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná jako cestující využila dne 9. 6. 2018 přepravních služeb [právnická osoba], a to ve vlaku Rx 610 mezi stanicemi Praha - Holešovice a Ústí n. L. hl. n., a při přepravní kontrole, která v ten okamžik se žalovanou byla provedena, se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. V době provádění přepravní kontroly činilo jízdné pro danou trasu částku 151 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 000 Kč [právnická osoba], se dne 13. 12. 2018 dohodly s britskou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], že se na tuto společnost postupuje pohledávka za žalovanou, přičemž dne 28. 3. 2019 se tato společnost dohodla s žalobkyní, že se pohledávka postupuje na žalobkyni. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná nástupem do vlaku [právnická osoba], uzavřela s touto společností přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž jí vznikla povinnost zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaná porušila uzavřenou přepravní smlouvu, když povinnost zaplatit jízdné a přirážku nesplnila. Žalovaná onu povinnost nesplnila v den provedení přepravní kontroly a tím se ocitla následujícího dne v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně, na niž bylo, přes [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], právo na zaplacení pohledávek ze strany společnosti [právnická osoba], uzavřením smlouvy ve smyslu § 1879 a násl. o. z. postoupeno, má proto, vedle práva na zaplacení částky 1 151 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 1 151 Kč v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 151 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.