8 C 156/2021-58 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 19 673,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 70 000 Kč, kterou žalovaná čerpala dne [datum]. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku ve 24 měsíčních splátkách po 4 025 Kč, přičemž byl sjednán efektivní roční úrok ve výši 38,56 %. Úvěrovatelnost žalované byla zkoumána na základě dokladů a informací od ní získaných, jakož i dostupných databází a dalších zdrojů. Žalovaná byla posouzena jako úvěrovatelná. Žalovaná se dostala do prodlení dne [datum] a o 65 dnů později, tedy [datum], došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou. Nesplacená jistina činila 15 992,08 Kč, dále dlužila smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení delší 30 dnů, náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 382,51 Kč (0,1 % denně z částky 15 992,08 Kč od [datum] do [datum] (datum vyhotovení žaloby). Zároveň požaduje žalobkyně úrok z dlužné jistiny ve výši 33,06 % ročně z částky 15 049,39 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do částky 115 920 Kč, což odpovídá 120 % částky, kterou měla žalovaná dle smlouvy uhradit. Požaduje také úrok z prodlení z částky 17 291 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení pasivní. 3. Soud vzal za prokázané, že žalovaná podepsala dne [datum] listinu označenou jako„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo]“, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč žalobkyní, která tuto listinu akceptovala podpisem o den později. Žalovaná měla uhradit 96 600 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 025 Kč. Výše předpokládané roční sazby nákladů byla vyčíslena na 38,56 %. Pro odstoupení od smlouvy byla sjednána částka úroku ve výši 64, 285 Kč na den, která je vyjádřena efektivní roční úrokovou sazbou. Limit výše úroků po zesplatnění byl sjednán na 115 920 Kč. Pro případ prodlení delšího 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, pro případ prodlení přes 15 dnů pak právo na náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou takovou splátku. Jestliže se žalovaná ocitne v prodlení 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové výše jistiny. V listině„ předsmluvní formulář“ poskytla žalobkyně žalované potřebné informace o spotřebitelském úvěru. Z listiny„ oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo]“ soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] oznámila žalované schválení výše popsaného úvěru, přičemž přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář. Z listiny„ doklad o vyplacení úvěru“ plyne, že byla žalované zaslána částka ve výši 70 000 Kč. V listině„ oznámení“ ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru s příslušenstvím, a to ve výši 17 291 Kč. Odeslání vyplývá z dodejky. Žalobkyně zaslala žalované celkem 3 výzvy k zaplacení dlužných splátek úvěru s tím, že žalovanou upozornila na možnost předčasného zesplatnění celého úvěru (výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum] a [datum]). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 17 291 Kč v listině„ předžalobní výzva“ ze dne [datum], jejíž odeslání soud potvrdil z podacího archu. 4. Co se týče posouzení úvěrovatelnosti žalované, zjistil soud z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne [datum], že žalovaná uvedla pravidelný čistý měsíční příjem ve výši [částka] ze zaměstnání na dobu určitou v [právnická osoba], jako výdaje uvedla částku [částka]. Nízké výdaje na bydlení odůvodnila tím, že žije u rodičů, domácnost nesdílí s partnerem. Zprostředkovatel úvěru poskytnutí úvěru doporučil. Z listin„ snímek obrazovky internetového bankovnictví“ a„ výplatních pásek za měsíce červen a červenec 2018“ soud zjistil, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši [částka] a to u zaměstnavatele [právnická osoba], jak plyne i z listiny„ pracovní smlouva“ ze dne [datum]. Úvěrovatelnost byla zkoumána také v listinách„ výpis z nebankovního registru klientských informací“ a„ výpis z registru [příjmení]“. 5. Z dalších důkazů (prohlášení klienta ze dne [datum], karta klienta ze dne [datum]) soud nezjistil nic relevantního. <i>6. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>12. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Smlouvu označenou jako„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo]“ uzavřenou mezi účastníky posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Žalobkyně si od žalované vyžádala tvrzení ohledně jejích příjmů a výdajů, přičemž její příjmy řádně a vyčerpávajícím způsobem ověřila. Co se týče výdajů, ty sice ověřovány nebyly, ale žalovaná je uvedla v realistické výši, tím spíše, po