8 C 394/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 45 092,6 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 2 412,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 951,69 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 612,66 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z částky 24 612,66 Kč ve výši 29 % p. a. od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a částku ve výši 25 750 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 5 366 Kč, odpovídající úroku ve výši 29 % p. a., a z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 540 Kč, jakož i poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 844 Kč Částku 55 750 Kč měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 930 Kč Poslední splátku uhradil žalovaný dne [datum]. Ke dni [datum] vyčíslila právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou jistinu na 24 612,66 Kč a dlužný poplatek na 20 479,94 Kč. Žalovaný uhradil celkem 7 900 Kč. Od [datum], kdy měla být zápůjčka splacena, se dlužná částka úročí úrokem ve výši 29 % p. a., jakož i zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Schopnost žalovaného splácet byla ověřena na základě údajů, které uvedl v tzv. zákaznické kartě, a to oproti dokladům předloženým žalovaným. Nicméně tuto listinu nemá k dispozici. Dále uvedla, že upozorňuje soud, že dle zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1.12.2016 stanoví, že neprokázání splnění povinnosti ověření schopnosti žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne [datum] podepsal listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]“, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout mu zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti a že za ni uhradí celkem 55 750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč. [příjmení] navíc ve výši 25 750 Kč sestává z úroku ve výši 5 366 Kč, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 540 Kč, jakož i poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 844 Kč. V potvrzení na straně 2 listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]“ žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje o své schopnosti zápůjčku splácet a je si vědom toho, že zapůjčitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Z listiny označené„ tabulka umoření“ plyne, že žalovaný uhradil na splátkách částku ve výši 6 197,91 Kč. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, kdy tato lhůta započala běžet od [datum] jak vyplývá z podacího lístku. Soud naopak nevzal za prokázané, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv informace či doklady k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, jelikož tyto údaje nejsou součástí žádné z žalobkyní předložených listin a žalobkyně nedoložila tzv. zákaznickou kartu, v níž měly všechny tyto údaje údajně být. 4. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne [datum] za prokázané, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen. <i>5. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 13. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>14. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 16. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 17. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou