8 C 420/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo] [země]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 787,17 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne [datum], nicméně po odečtení dílčích plateb dosud dluží 8 787,17 Kč. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, kdy splátka nesměla přesahovat 90 % tohoto rozdílu a zbylá částka na měsíc musela odpovídat alespoň částce životního minima, tedy částce 3 410 Kč. Zároveň byl žalovaný lustrován v dostupných databázích. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní. 4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo] [země]) uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč a závazek žalovaného splatit v měsíčních splátkách od měsíce následujícího po čerpání úvěru ke dni svým označením odpovídajícímu dni čerpání, a to ve výši 1 000 Kč nebo 12,5 % nesplaceného úvěru, dle toho, která částka je vyšší. Dále byly sjednány úroky ve výši 11,99 % měsíčně, což odpovídá RPSN ve výši 289,07 % ročně. Žalobkyně eviduje, že vyplatila žalovanému částku 13 537,17 Kč ve dvou platbách, a to 9 3292,05 Kč dne [datum] a 4 145,12 Kč dne [datum] Ani na výzvu soudu však nedoložila žádný důkaz, který by prokazoval, že dané částky byly žalovanému skutečně zaslány. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou k úhradě, a to do tří dnů. Žalobkyně nedoložila ničeho k otázce ověření úvěruschopnost žalovaného ani nedoložila a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné skutková zjištění udělat. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, žalovanému v rámci sjednaného úvěrového rámce poskytla jakoukoliv částku, nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně faktického poskytnutí plnění žalovanému a tudíž neprokázala ani základ svého nároku. Soud proto žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení plně úspěšný, ovšem dle obsahu spisu žádné náklady žalovanému nevznikly.