8 C 443/2021-15 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 18 Kč (příp. zlevněného) i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, respektive 1 500 Kč od [datum]. Žalovaný však přes zaslanou výzvu částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod. cestoval prostředkem městské hromadné dopravy (linkou [číslo]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy jízdné ve výši 18 Kč (resp. zlevněného 10 Kč apod.) a dále přirážku jízdného ve výši 1 000 Kč, respektive 1 500 Kč od [datum]. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalovaný však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o. z.), kterými jsou zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhl. č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. 6. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni požadované dlužné jízdné (18 Kč příp. zlevněného) a přirážku jízdného (1 000 Kč, respektive 1 500 Kč od [datum]). Toto právo žalobkyně vyplývá z ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a ust. § 49 odst. 3 v. p. ř. a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Případně požadované náklady na výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř. posoudil jako náklady řízení v podobě hotových výdajů žalobce, které jsou kryty paušální náhradou nákladů (viz další odstavec). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (jízdného a přirážky) v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů ve výši 2x 100 Kč paušální náhrady nákladů dle vyhl. 254/2015 Sb., celkem náklady řízení činí 600 Kč. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.