11 C 166/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval vlakovou linkou zajišťovanou právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], a že se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o kontrole. Žalovaný na místě nezaplatil, přičemž jízdné a jeho přirážka nebyly zaplaceny ani na základě následně zaslaných upomenutích. Sporná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila, žalovaný se k této výzvě též nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [číslo] směr [obec] [část obce], dne [datum] cestoval vlakem [číslo] směr [okres] provozovanými [právnická osoba], a že se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný na místě nezaplatil jízdné ve výši 162, resp. 168 Kč a ani jeho přirážku ve výši 2x1 000 Kč, když k zaplacení nedošlo ani později. Sporné pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. 5. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě osob (§ 2550 a násl. NOZ), ze kterých cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 NOZ), kterým je vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, porušil podmínky přepravního řádu, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné za cestu z nástupní do cílové stanice (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb.), jakož i zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu (§ 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb.). Výše přirážky za nedodržování přepravního řádu pak byla platně stanovena (§ 7 odst. 7 v. p. ř.) přepravcem ([právnická osoba]) v jeho smluvních přepravních podmínkách. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ) a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o smlouvy o postoupení pohledávek, tyto soud posoudil jako platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. NOZ). Na jejím základě pak soud shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že sporná pohledávka byla platně postoupena. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 330 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka ze dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle citovaného ust. a.t. postupoval soud proto, že žalobkyně opakovaně zahajuje řízení u zdejšího soudu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně téměř identických věcech (k tomu srov. např. návrh v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). 7. Soud pak žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za druhou předžalobní upomínku ze dne [datum], neboť tuto předžalobní upomínku nepovažuje za účelnou k uplatňování práva žalobkyně, byť se tato upomínka týkala jiné dlužné pohledávky. Žalobkyni dle názoru soudu nic nebránilo v tom, aby své nároky vůči žalovanému uplatnila jednou předžalobní upomínkou ze dne [datum], když obě pohledávky jsou zaslány žalovanému ve stejný den, a žalobkyně je uplatnila v jednom návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.