14 C 1/2022-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s podmínkami pro službu měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení [název zařízení] [název zařízení] [název zařízení]. Převzetí zařízení žalovaná potvrdla svým podpisem na smlouvě. Žalovaná však zařízení po ukončení smlouvy nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě do [datum], žalovaná však závazek nesplnila ani zčásti. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací – kombinované televize. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací také pronájem technického zařízení [název zařízení] [název zařízení] [název zařízení] Smlouva byla uzavřena a dobu určitou 24 měsíců, s tím, že nedohodnou-li se strany jinak nebo nebude-li smlouva dle všeobecných podmínek ukončena, přechází uplynutím této doby do režimu smlouvy na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení zapůjčeného technického zařízení. Součástí smlouvy měly být všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zvláštní podmínky pro službu kombinované televize žalobkyně. Ve zvláštních podmínkách bylo mj. sjednáno, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen poskytnuté technické zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dopisem ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za jeho nevrácení, a to do [datum]. Ve výzvě bylo uvedeno, že smlouva byla ukončena [datum], nic bližšího tam ohledně ukončení smlouvy uvedeno nebylo. Z předložených důkazů však v prvé řadě nevyplývá, že žalované bylo předmětné technické zařízení předáno. Žalobkyně tvrdila, že převzetí zařízení potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Smlouva však žádné prohlášení o převzetí zařízení neobsahuje. Naopak je v ní kolonka pro odevzdávaná zařízení, kde však žádné zařízení vyplněno není. Lze ještě poukázat na to, že předložené zvláštní podmínky pro službu kombinované televize počítají s tím, že technické zařízení bude žalované doručeno (odst. 5.2, 5.3 zvláštních podmínek), tedy zařízení nemuselo být předáno při uzavření smlouvy. Žádný jiný důkaz prokazující převzetí předmětného zařízení předložen nebyl. Dále předložené důkazy neprokazují, že došlo k ukončení smlouvy, jak tvrdila žalobkyně. Pouze výzva zástupce žalobkyně ze dne [datum] uvádí, že k ukončení došlo dne [datum], neuvádí však ani důvod, proč měla být smlouva ukončena. Z žádného dalšího předloženého důkazu nevyplývá, že k ukončení smlouvy došlo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži. Není to důvodem pro odročení jednání (§ 119 odst. 1 občanského soudního řádu). Proto soud nevyhověl žádosti žalobkyně, aby pro případ, že předložené důkazy nebudou dostatečné, soud jednání odročil a vyzval ji k doplnění důkazů. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované přijímací zařízení. Byla sjednána povinnost v případě ukončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení a pro případ nesplnění této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. občanského zákoníku. Nebylo však prokázáno, že žalované bylo předmětné zařízení předáno, proto nelze mít za to, že jí mohla vzniknout povinnost zařízení vrátit, a tedy že by mohla tuto povinnost porušit. Nebylo ani prokázáno, že došlo k ukončení smlouvy, tedy ani z toho důvodu nelze mít za to, že by žalované vznikla povinnost zařízení vrátit (pro úplnost soud opakuje, že smlouva byla sice uzavřena na dobu určitou, ale po jejím uplynutí měla přejít do režimu smlouvy na dobu neurčitou, pokud nebyla ukončena, což prokázáno nebylo). Nebylo tak prokázáno, že došlo k porušení povinnosti, která byla zajištěna smluvní pokutou, a tedy nebylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.