14 C 162/2022-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s podmínkami pro službu měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni 2 pronajatá technická zařízení [název technického zařízení] [název technického zařízení] [název technického zařízení]. Převzetí zařízení žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný však zařízení po ukončení smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého zařízení. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě do [datum], žalovaný však závazek nesplnil ani zčásti. Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvní pokuty celkem 10 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – kombinované televize. Předmětem smlouvy byl kromě poskytování služeb elektronických komunikací také pronájem dvou technických zařízení [název technického zařízení] [název technického zařízení] [název technického zařízení] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců, s tím, že nedohodnou-li se strany jinak nebo nebude-li smlouva dle všeobecných podmínek ukončena, přechází uplynutím této doby do režimu smlouvy na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení zapůjčeného technického zařízení. Součástí smlouvy měly být všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zvláštní podmínky pro službu kombinované televize žalobkyně. Ve zvláštních podmínkách bylo mj. sjednáno, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen poskytnuté technické zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dopisem ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 10 000 Kč za jejich nevrácení, a to do [datum]. Ve výzvě bylo uvedeno, že smlouva byla ukončena [datum], nic bližšího tam ohledně ukončení smlouvy uvedeno nebylo. Z předložených důkazů však v prvé řadě nevyplývá, že žalovanému byla předmětná technická zařízení předána. Žalobkyně tvrdila, že převzetí zařízení potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Smlouva však žádné prohlášení o převzetí zařízení neobsahuje. Naopak je v ní kolonka pro odevzdávaná zařízení, kde však žádné zařízení vyplněno není. Lze ještě poukázat na to, že předložené zvláštní podmínky pro službu kombinované televize počítají s tím, že technické zařízení bude žalovanému doručeno (odst. 5.2, 5.3 zvláštních podmínek), tedy zařízení nemuselo být předáno při uzavření smlouvy. Žádný jiný důkaz prokazující převzetí předmětného zařízení předložen nebyl. Dále předložené důkazy neprokazují, že došlo k ukončení smlouvy, jak tvrdila žalobkyně. Pouze výzva zástupce žalobkyně ze dne [datum] uvádí, že k ukončení došlo dne [datum], neuvádí však ani důvod, proč měla být smlouva ukončena. Z žádného dalšího předloženého důkazu nevyplývá, že k ukončení smlouvy došlo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži. Není to důvodem pro odročení jednání (§ 119 odst. 1 občanského soudního řádu). Proto soud nevyhověl žádosti žalobkyně, aby pro případ, že předložené důkazy nebudou dostatečné, soud jednání odročil a vyzval ji k doplnění důkazů. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému přijímací zařízení. Byla sjednána povinnost v případě ukončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení a pro případ nesplnění této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. občanského zákoníku. Nebylo však prokázáno, že žalovanému bylo předmětné zařízení předáno, proto nelze mít za to, že mu mohla vzniknout povinnost zařízení vrátit, a tedy že by mohl tuto povinnost porušit. Nebylo ani prokázáno, že došlo k ukončení smlouvy, tedy ani z toho důvodu nelze mít za to, že by žalovanému vznikla povinnost zařízení vrátit (pro úplnost soud opakuje, že smlouva byla sice uzavřena na dobu určitou, ale po jejím uplynutí měla přejít do režimu smlouvy na dobu neurčitou, pokud nebyla ukončena, což prokázáno nebylo). Nebylo tak prokázáno, že došlo k porušení povinnosti, která byla zajištěna smluvní pokutou, a tedy nebylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.