14 C 168/2021-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala původně zaplacení částky 44 594,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvy o přepravě, na základě kterých realizovala pro žalovanou přepravu zboží (semeno řepky) ze [obec] do [obec]. Na základě smlouvy o přepravě ze dne [datum] žalobkyně provedla přepravu ve dnech 27. 4. – [datum], za kterou vystavila na sjednanou odměnu za přepravu fakturu [číslo] na částku 9 105,25 Kč se splatností [datum]. Na základě smluv o přepravě ze dnů [datum], [datum] a [datum] žalobkyně provedla přepravy ve dnech [datum], [datum] a [datum], za které vystavila na sjednanou odměnu za přepravu fakturu [číslo] na částku 27 321,81 Kč se splatností [datum]. Na základě další smlouvy o přepravě žalobkyně provedla přepravu dne [datum], za kterou vystavila na sjednanou odměnu za přepravu fakturu [číslo] na částku 8 167,50 Kč se splatností [datum]. Žalovaná tyto faktury neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou, ve které byly zahrnuty i další nároky. Na základě této výzvy došlo k úhradě některých pohledávek, k úhradě pohledávek uplatněných touto žalobou však nedošlo. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužných částek se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur a dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 3x 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2016 Sb., tj. za každou žalovanou fakturu. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor. V odporu uvedla, že ve fakturách je špatně uvedená splatnost, v přepravních smlouvách je uvedena splatnost 60 dnů od obdržení faktury, což žalobkyně nerespektovala. Z toho vyplývá nesprávný výpočet zákonného úroku. Faktura [číslo] dorazila dne [datum], správná splatnost je tak [datum], faktura [číslo] dorazila dne [datum], správná splatnost je tak [datum], faktura [číslo] dorazila dne [datum], správná splatnost je tak [datum]. Dlužné faktury již byly uhrazeny. Žalovaná žádala, aby byla zrušena nutnost hradit náklady spojené s uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč a ponížení částky za právní zastoupení, když minulý rok pro ně nebyl jednoduchý a měli finanční problémy v důsledku pandemie koronaviru. 3. Následně podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Uvedla, že po podání žaloby došlo dne [datum] k úhradě dlužných jistin v celkové výši 44 594,56 Kč. K úhradě příslušenství však nedošlo. Pokud jde o namítanou nesprávnou splatnost, uvedla, že žalovaná do té doby splatnost faktur nerozporovala. [příjmení] nedošlo ke zbytečnému navýšení nákladů, vzala žalobkyně žalobu zpět též co do sporné části úroku z prodlení. Jako vstřícný krok vůči žalované vzala zpět též uplatněné nároky na náklady spojené s uplatněním pohledávky do částky 2 400 Kč. 4. Usnesením ze dne 21. 5. 2021, č. j. 14 C 168/2021-24, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Po tomto částečném zastavení tak zůstává předmětem řízení jen zákonný úrok z prodlení z částky 9 105,25 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 27 321,81 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky 8 167,50 Kč od [datum] do [datum] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 5. Následně soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 6. Na základě předložených listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 7. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o přepravě [číslo] dne [datum] smlouvu o přepravě [číslo] dne [datum] smlouvu o přepravě [číslo]. Smlouvami se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou přepravu řepky ze [obec] do [obec], přepravné bylo uvedeno ve výši 250 Kč + DPH, mělo být uhrazeno za 60 dnů od obdržení faktury. Na základě smlouvy [číslo] žalobkyně provedla přepravu dne [datum], na základě smlouvy [číslo] žalobkyně provedla přepravu dne [datum], na základě smlouvy [číslo] žalobkyně provedla přepravy ve dnech [datum] a [datum]. 8. Přepravy provedené ve dnech [datum], [datum] a [datum] žalobkyně vyúčtovala fakturou na částku 27 321,81 Kč (tj. 250 Kč + DPH), ve které byla uvedena splatnost [datum]. Dle poznámky na faktuře předložené žalovanou byla tato faktura doručena žalované dne [datum]. 9. Přepravu provedenou dne [datum] žalobkyně vyúčtovala fakturou na částku 9 105,25 Kč (250 Kč + DPH), ve které byla uvedena splatnost [datum]. Dle poznámky na faktuře předložené žalovanou byla tato faktura doručena žalované dne [datum]. 10. Žalobkyně dále provedla přepravu dne [datum] (smlouva k této přepravě nebyla předložena) a vyúčtovala žalované fakturou ze dne [datum] přepravné ve výši 8 167,50 Kč (v ceně 250 Kč + DPH), na faktuře byla uvedena splatnost [datum]. Dle poznámky na faktuře předložené žalovanou byla tato faktura doručena žalované dne [datum]. 11. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky celkem 88 015,42 Kč, ve které byly zahrnuty i žalované faktury. Vyzval žalovanou k úhradě nejpozději do [datum]. Výzva byla doručena žalované do datové schránky dne [datum]. 12. Dne [datum] došly na účet žalobkyně platby od žalované, a to částky 27 321,81 Kč, 9 105,25 Kč a 8 167,50 Kč. 13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o přepravě dle § 2555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž smlouvou o přepravě se dopravce zavazuje provést přepravu a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Soud pak vychází především z toho, že žalovaná vystavené faktury uhradila, tedy na dluh částečně plnila (uhradila jen jistinu bez příslušenství). Z jejího vyjádření k žalobě v rámci odporu vyplývá, že proti nároku jako takovému nic nenamítá, nepopírá ani to, že je v prodlení, pouze nesouhlasila s uvedenou splatností. Žalobkyně však v tomto řízení již žalobu omezila tak, že požaduje úrok z prodlení dle splatnosti tak, jak uváděla žalovaná. Částečné plnění tak má účinky uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 občanského zákoníku), a proto se má za to, že dluh v době uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Za této situace se vychází z uznání, není třeba nárok prokazovat. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, jeho výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k uznání tak soud nárok na zaplacení úroku z prodlení do zaplacení dlužných částek shledal důvodným. 14. Zákonný úrok z prodlení (ve výši 8,25 % ročně) z částky 9 105,25 Kč od [datum] do [datum] činí 453,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 321,81 Kč od [datum] do [datum] činí 1 361,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 167,50 Kč od [datum] do [datum] činí 381,34 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši celkem 2 197,08 Kč. 15. Za důvodný však soud neshledal nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, které žalobkyně požadovala s odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Toto ustanovení stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Toto ustanovení dle svého textu nestanoví povinnost uhradit náklady, pouze jejich minimální výši. Avšak na rozdíl od právní úpravy platné do [datum], kterou toto ustanovení v podstatě přebírá (§ 2a nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), současná právní úprava povinnost hradit paušální náklady spojené s uplatněním pohledávek nestanoví. Do [datum] bylo právo věřitele na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky stanoveno v § 369 odst. 1 větě druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. S účinností k [datum] byl však obchodní zákoník zrušen a nová právní úprava takový nárok neupravuje. Právo na úhradu minimální výše nákladů nelze dovodit ani z § 513 občanského zákoníku, který stanoví, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení je totiž pouze definiční (stanoví, co se rozumí příslušenstvím pohledávky), jednotlivé uvedené nároky však nezakládá (např. v případě úroku z prodlení tak občanský zákoník činí v § 1970). 16. Pro úplnost lze uvést, že povinnost státu upravit nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne [datum]. Avšak od [datum] tato směrnice není v českém právním řádu řádně implementována, jak je uvedeno výše. Přitom směrnice nemůže mít přímý účinek mezi jednotlivci, povinnost žalovaného hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky proto nelze dovozovat z této směrnice. 17. V souč